Láska v praxi V – vděčnost a přijímání lásky

Láska_v_praxi_vděčnost
  • Autor
  • Loverotika
  • Fotografie
  • Derriel Street Photography
    Flickr.com

Akce lásky si zasluhují reakce. Milé a vlídné. Láska není samozřejmost. Když druhý něco udělá z lásky k vám, je to tak trochu zázrak. A řekla bych, že je to dokonce povinnost vyjádřit, že jste na příjmu, projevenou lásku jste zaregistrovali, chápete jí a máte z ní radost. Pokud se rozhodnete žít s někým ve vztahu, tak to jako povinnost rozhodně berte. A vůbec, zařaďte projevy vděčnosti do repertoáru své sociální interakce jako takové, protože tím zlepšujete vlastně celý svět. Zní to banálně a naivně, ale je to tak.

Co chvíli je slyšet ze všech stran stížnosti, jak se lidi dnes chovají neurvale a řeší jen peníze a materiální věci – tak začněme každý od sebe a začněme vděčností za lásku a za její malé i velké projevy. Jsou to detaily, které je nutné zřetelně oceňovat. Kolikrát člověk vidí rodiče rázně vybízet své dítě, aby děkovalo – a pak ten samý rodič nepoděkuje, když ho pustíte v tramvaji sednout. Nebo žena uvaří svému muži po návratu z pracovní cesty jeho oblíbené jídlo a on neřekne ani bú, možná jí ještě zkritizuje malinko gumové knedlíky – co myslíte, budou pak jejich děti automaticky umět děkovat a chválit? Příklady táhnou. Projevujte si v rodinách vděčnost, projevujte si se svým mužem nebo ženou vděk za lásku mezi sebou navzájem a i pro děti to pak bude běžná věc. A možná se i někdo zvenčí chytne za nos, když dva vděčné milující lidi uvidí.

Umění přijímat lásku

Verbální nebo neverbální vyjádření, že lásku druhého přijímáte, že neberete projevy lásky jako samozřejmost, že vás baví, že si je užíváte a jste za ně vděční. Jakýkoliv projev lásky, jakákoliv snaha se cení – a cenit se má jasně a zřetelně: stačí pár slov!

  • Jedno jediné slovo: „Děkuju!“
  • Pusa, objetí, pohlazení, úsměv, milá drobnost, speciální protislužba, pochlubení a veřejné ocenění před lidmi atd.
  • „Díky, to je od tebe krásné.“
  • „Díky za podporu, já vím, že to se mnou teď není lehký.“
  • „Ta oslava se ti povedla, díky moc. I za dárek, líbí se mi.“
  • „Pojď ke mě, já ti musím dát pusu, ty jsi tak hodný…“
  • „Tak si představte, že mi moje žena namalovala k výročí nádherný obraz! To mě teda fakt dostala, vůbec jsem to nečekal.“ Atd. atd.

Vděčnost patří mezi základní postoje, které vám zjednoduší a zlepší život. Působí pozitivně na naše fyzické i psychické zdraví – zkoumali to už i lékaři a vědci (nejen britští, nebojte…) a opravdu je to dokázané.

Prožitek vděčnosti snižuje stres, vyvolává blahodárné neurochemické reakce v mozku, zlepšuje imunitu (zvyšuje hladinu lymfocytů), harmonizuje emocionální i mentální zdraví, prospívá vztahům. Trénink vděčnosti by měl být součástí snad každé psychoterapie.

Lidé mají obecně spíš tendenci vidět jen to negativní, remcat, stěžovat si. Sami sobě i druhým ale prospějete daleko více tím, když se programově soustředíte a budete si všímat, co je dobré, co se povedlo, co se zlepšilo – a co pro vás kdo z lásky udělal. To neznamená nasadit si naivní růžové brýle nebo zavírat oči před vším špatným a zlým, co se kolem i v nás děje. Naopak. Právě proto, že to negativní vidíte a dobře o něm víte, o to víc je potřeba ocenit a být vděčný za jakoukoliv pozitivní snahu nebo čin.

Vděčnost není vaše silná stránka? Učte se!

Jestliže vděčnost nepatří mezi vaše silné stránky, naučte se vděční být. Jde to. Naučte se na sebe a svět okolo vás dívat jinou optikou. Začněte tak, že si každý den večer uvědomíte, co pozitivního se událo, co jste vy a vaši milovaní blízcí dokázali a co pro vás a rodinu udělali. Nemůžete na nic přijít? Tak minimálně buďte vděční za to, že jste se ve zdraví sešli doma. Protože to není samozřejmost. Určitě se někdy díváte na zprávy – stát se může opravdu hodně věcí a všechno je jinak. Takže v rámci tréninku vděčnosti se na ně podívejte a v duchu, reportáž za reportáží, děkujte, že sedíte doma na gauči, máte co jíst, pít a jste obklopeni lidmi, kteří vás milují a vy milujete je. Jinak se na zprávy ale vykašlete a zbytečně si nedrásejte nervy. Místo toho jděte a obejměte svou ženu, polibte svého muže nebo si popovídejte s dětmi a všem dejte najevo, že je milujete.

Někdo se na vděčnost dívá skrz prsty a běží mu v hlavě nějaký podivný program – získaný zřejmě z rodiny. Nebojte se, vděčnost není trapná, slabošská, naivní, manipulativní ani divná. Vděčnost je normální. Naučit se projevovat zdravě vděk je důležitá dovednost a jste-li dospělí, měli byste se to naučit.

Co když je ouvej nebo je něco špatně a prostě to nejde? Když byste měli mít asi radost a nemáte? I to se stává, přesto říct „dík“ je možné. Třeba je to jen náladou, těžkým obdobím, a o tom přece váš milující muž nebo žena musí vědět nebo by vědět měl / měla. Tím pádem může být připraven nebo připravena, že z dobře míněné snahy asi nebude bůhvíjak romantické rendezvous.

Ne vždycky všechno sepne. Snahy lásky se mohou míjet a často i míjí. Pak ten holý vděk postačí. Ten, kdo vám projevuje lásku, ale potřebuje vědět, že vás jeho láska těší, nebo že ji minimálně vnímáte a přijímáte. Zkuste si uvědomit, že nabídnout lásku někomu, kdo je zavřený do sebe jak ve věži, je pěkně těžké a je to velmi odvážný čin. Alespoň nějak minimálně se ocenit prostě musí. V krajním případě, když to nejde jinak a přejdete lásku druhého bez povšimnutí, se má vynahradit a ocenit tak později (hlídejte si ve vztahu ideální podíl pozitivní a negativní komunikace!). V rámci dlouhodobého vztahu se všechno ukládá, kumuluje a tím se buduje vzájemná jistota společné lásky (která nikdy není absolutní, samozřejmě). Ale aspoň nějaká jistota je potřebná – zejména pro ženy, ale pro muže koneckonců taky.

projevy lásky, láska v praxi

Vděčnost a pokora je normální 

Nenechat druhého na pochybách, že se nám jeho projevy lásky líbí,  je šlechetné a milé, v láskyplném vztahu by to ale mělo být normální a běžné. Když někomu projevujete lásku, a on nic, a pak zase nic a zase nic, automaticky vás dřív nebo později začne napadat, jestli to celé má vůbec smysl.

Láska druhých do nás nesmí padat bez odezvy jak do černé díry. Jasně, jsou lepší a horší dny, ale ve skrytu duše je třeba cítit základní jistotu, že žijete s někým, koho milujete a on miluje vás. Jinak to fakt smysl nemá. Nepřijímaná láska chřadne a churaví. Život je krátký a ještě kratší na to, abyste jej prožili v nelásce. Neláska sama ten život zkrátí – psychosomatika bývá dost neúprosná a drsná. Takže jestli vás někdo zahrnuje láskou a vy sedíte jak pecka, čumíte na televizi a nehnete ani brvou, není se čeho chytit a z čeho vydedukovat, že lásku opětujete, i kdyby tomu v hloubi duše tak nakrásně bylo. Zde zas odvolávám na základní premisu vztahu dvou běžných lidí – nežijete s jasnovidcem.

K tomu se pak vkrádá otázka, zda opravdu a skutečně v hloubi duše a srdce svého muže nebo svojí ženu milujete. Jestliže ano, prostě se naučte projevy lásky přijímat, reagovat na ně a opětovat je. Už jen tím společná láska pokvete. Anebo si nalijte čistého vína a… Zařiďte se podle toho. Ukončování vztahů je ovšem úplně jiná kapitola, která k lásce sice patří, ale budu se jí věnovat jinde.

Aktivní přijetí lásky má opravdu mocné účinky. Posilujete tím vzájemnou lásku a společná pouta. Z dávání lásky se tím stává dar i pro vás, dávající. Dávám lásku, vidím, že to druhému dělá dobře a už jen díky tomu vím, že jsem milovaná nebo milován. A to je krásný pocit.

Vděčnost za lásku a péči omlazuje a léčí 

Všichni, kdo se cítí milováni, září. Vyzařují takové příjemné fluidum a vypadají lépe. Pro ženy to platí dvojnásob, protože pro ně je láska snad stejně důležitá jako voda nebo jídlo. Jakkoliv utvrzovat ženu, že je milována, je pro ni úplný elixír mládí. To teprve prozáří pleť, kam se hrabou ty nejdražší krémy! Naučit se aktivně reagovat na projevy lásky je proto pro muže veledůležitá dovednost. Ženám, které si nemohou pomoci a ze své přirozenosti rozdávají lásku v podobě péče o teplo domova, by se od jejich milujících mužů a ostatních blízkých mělo dostat náležitého ocenění. Žena není služka (a koneckonců i té by se mělo poděkovat za odvedenou práci…) a láskyplná péče není samozřejmost. Muži to bohužel dost často neumí, protože nikdy neviděli svého otce, jak matce děkuje a je na ni milý za její lásku a péči. Je načase to změnit a neposílat tyto nešvary dalším generacím! Ale stejně tak existují i nevděčné, rozmazlené ženy, kterým není nic dost dobré a utrousit slova vděku je taky ani nenapadne. Takže to není jen mužský problém, aby nedošlo k mýlce…

Tato složka praktické lásky je možná ta úplně nejdůležitější, což mi potvrdilo i dlouholeté odborné bádání a práce Dr. J. R. Cookerlyho (Recovering Love) . Dovednost přijmout a otevřeně ocenit projev lásky je navíc velmi silný motivační nástroj. Když se jeden z partnerů bude chtít zlepšit, v čemkoliv co se společného vztahu a repertoáru umění milovat týká, a začne podnikat byť i nesmělé a drobné krůčky, patřičná láskyplná odezva je nutná.

Norma prostě je, že každý akt lásky se láskou oplácí!  

Zdroj: J. Richard Cookerly: Recovering Love: Codependency to Corecovery

Přečtěte si více (v angličtině) na whatislovedrcookerly.com

*