Naslouchat, naslouchat, naslouchat

Uměni naslouchat
  • Autor
  • Loverotika
  • Fotografie
  • Renee Barron
    Flickr.com

Naslouchání rozhodně a bez debaty patří mezi nejzákladnější dovednosti umění milovat. Pozorně a s láskou naslouchat druhému je jeden z nejmocnějších projevů lásky, po němž touží mnoho a mnoho lidí po celém světě. Toužíme po tom, aby nám druzí naslouchali, protože se tak cítíme milováni. Když nám někdo naslouchá, víme, že nás má rád, že si nás váží a stojíme mu za pozornost. Naslouchání je mnohdy zázračný lék, úplný balzám na duši. Známe to všichni – když nám někdo skutečně naslouchá, cítíme se pak lépe, dostaví se úleva, ani nevíme jak. Je to jako sundat šíleně těžký batoh, odpočinout si. Je to moc příjemné a blahodárné.

Toužíme po naslouchání tak silně proto, že to bohužel vůbec není běžné. Průměrný moderní člověk prý dokáže s plnou pozorností naslouchat ani ne 20 sekund. To je dost tristní. Pak už nás to kroutí, chceme zasahovat, urychlovat, cpát druhým své názory a rady.

Jiná věc je, že někdy se ani neslyšíme, natož abychom se poslouchali, někdy se posloucháme, ale jen tak na půl ucha a vlastně se nevnímáme. A málokdy, skutečně jen velmi vzácně, si navzájem nasloucháme. Slyšet, poslouchat a naslouchat jsou úplně odlišné věci. 

Většina lidí naslouchat prostě a jednoduše neumí. Nikdo jim v životě moc nenaslouchal a neměli se to od koho naučit. O blahodárných účincích naslouchání se přitom už dávno ví. Koneckonců, stačí nahlédnout do ordinací psychologů, kde se netrhnou dveře – už je pro nás přirozené si za to, aby nám někdo naslouchal, zaplatit, a ne málo!

Účinky láskyplného naslouchání:

  • podpora vzájemné lásky, důvěry, intimity, pocitu bezpečí
  • zvyšování sebevědomí vypravěče
  • uvolnění napětí, konstruktivní vyjádření potlačovaných emocí
  • zlepšení vzájemného porozumění, efektivnější komunikace
  • trénink na konstruktivní řešení problémů a hádky
  • motivace k lepšímu vyjadřování

Dobrá zpráva je, že se naslouchat můžeme naučit. V jakémkoliv věku – na to není nikdy pozdě. Stačí vědět pár zásad a pak to chce už jen co nejbohatší praxi.

 

Poslouchat nestačí

Naslouchání od nás bude vyžadovat něco navíc – upozadit sám sebe. Můžete druhého poslouchat, a přitom si nevyměníte ani jedinou jednotku lásky. Posloucháte a v hlavě vám jedou úplně jiné myšlenky. Nejčastěji posloucháme pasivně nebo stylem „co ti na to řeknu, co si já o tom myslím“. Poslouchání je sebestředné, naslouchání ne. Naslouchat znamená věnovat druhému maximální pozornost, být s ním tady a teď, naladit se na JEHO vnitřní prožívání a mít na paměti JEHO blaho.

„Naslouchat je něco jako dotankovat druhému prázdnou nádrž, zatímco radit a nabízet řešení je stejné jako říkat druhému, kudy přesně má (s prázdnou nádrží) jet.“ Dr. Richard J. Cookerly

Umění naslouchat

Umění naslouchat se dá naučit. Je to v něčem hodně podobné jako meditace – naslouchání si vyžaduje vaši plnou pozornost. Soustředit a udržet pozornost může být zpočátku náročnější, ale snažte se vytrvat. Uvidíte sami, že naslouchání dokáže zázraky. Pokud žijete s někým, pro koho je jako projev lásky důležitá vaše pozornost, brzy se dostaví pozitivní účinky.

Neděste se, to neznamená, že musíte naslouchat neustále a všem. Důležitá je pravidelnost. Když někomu nepopřejete sluchu jak je rok dlouhý, pak se na vás vrhne a zahltí vším možným. Když pravidelně věnujete chvíli pozornosti, nebude váš muž nebo žena po pozornosti tak vyprahle a zoufale bažit – nádrž bude pořád tak akorát plná. Navíc pravidelnost naslouchání podporuje i efektivnost vyjadřování vypravěče a zesiluje všechny výše uvedené pozitivní účinky. Opravdu stačí málo, 10 – 20 minut denně ideál.  

Naslouchání má své zákonitosti

  • Pozornost. Věnujte druhému svou plnou, soustředěnou pozornost. Vypněte mobil, televizi a počítač, odložte časopis nebo knihu. Pohodlně se usaďte nebo uvelebte a řekněte si v duchu nebo nahlas: „Jsem připraven/a ti naslouchat, jsem tady pro tebe“. Když vám budou utíkat myšlenky, uvědomte si to a opět se soustřeďte na druhého.
  • Oční kontakt. Důsledně udržujte oční kontakt. Jednak tím leccos poznáte – v jakém je váš partner emocionálním rozpoložení, je to důležitá neverbální součást komunikace, a jednak vám pomůže udržet pozornost soustředěnou na druhého. To může být obzvláště z počátku docela oříšek.
  • Udržte na uzdě svou mysl. Nepřemýšlejte nad ničím jiným, nesnažte si v duchu formulovat, co byste poradili, jaké máte připomínky, návrhy, tipy. V mysli by vám mělo jet jen to, co druhý říká.
  • Nepřerušujte, neskákejte do řeči. A pokud ano, čistě v pozitivním smyslu – podpořte, ujasněte si, co druhý prožívá, dejte najevo, že řeč pozorně sledujete (pokývnutí hlavou, „hm“ apod.). Jestli se řeč zadrhává a vy jste nervózní, nesnažte se nabízet svá slova. Jestli dotyčný mluví nesrozumitelně, laskavě pobídněte, aby vám k tomu řekl ještě něco víc. „Promiň, ale trochu se ztrácím, mohl/a bys mi k tomu říct víc?“. Nejedná se o akademickou diskusi, nejde o výměnu argumentů, vycházejte z toho, že druhý vám chce sdělit, jak se cítí a co prožívá – i kdyby to bylo cokoliv.
  • Neshazujte to, co druhý prožívá, nezjednodušujte to a neberte na lehkou váhu.
  • Nevyptávejte se. Reagujte konstruktivně. Nemusíte klást otázky, pokud to není nutné a něčemu vyloženě nerozumíte. Člověk, který se svěřuje, si nemá připadat jak u výslechu. Jestli někdo použil špatné nevýstižné slovo nebo opomenul detail je jedno. Reagujte spíše na emoce, pomozte sobě i druhému se zorientovat v emocích: „Z toho, co říkáš, mám pocit, že tě to strašně naštvalo. Je to tak? Co tě na tom úplně nejvíc vytočilo?“.
  • Dejte najevo, že posloucháte, že jste neustále na příjmu. Dejte najevo vstřícnost a pochopení. Jestli to je vhodné, položte ruku na rameno nebo pohlaďte, stiskněte ruku, usmějte se atd.
  • Nepoučujte, nekritizujte, neškolte. Když lidé potřebují radu, většinou o ni napřímo požádají. Pokud u vás v rodině taková praxe není, tak toto pravidlo zaveďte. Naučte se vědomě požádat o radu i vyjádřit potřebu pozornosti a naslouchání. „Stala se mi dnes taková divná věc, uděláš si prosím pak chvíli, abych ti o tom vyprávěla?“ je něco jiného než: „Stala se mi dnes taková divná věc a vůbec si nevím rady co s tím. Zajímalo by mě, jak byst to řešil.“.
  • Sledujte neverbální projevy – své i druhého. Uvědomte si své držení těla a výraz v tváři. Nemračte se, netvařte se znuděně, nepoklepávejte nervózně prsty. Volně dýchejte. A všímejte si, jak se tváří ten druhý, vyčtěte z tónu jeho hlasu, výrazu a držení těla, jak je emocionálně naladěný, jestli je smutný, rozčilený, vzteklý, radostný. Nehodnoťte jeho pocity, jen si je uvědomte. Často je daleko důležitější, že s druhým sdílíte jeho pocity než co přesně vám druhý sděluje za informace.
  • Zrcadlete emoce. Když je ten druhý smutný, vyjádřete smutek, když je radostný, buďte radostní s ním.

Jestli obracíte oči v sloup a připadá vám nereálné pořád a neustále naslouchat, vězte, že to po vás nikdo nechce. I nadále budete fungovat tak, že většinu času prostě jen posloucháte a vnímáte výběrově nebo nevnímáte vůbec. Ale jsou chvíle, kdy je naslouchání potřebné a nezbytně nutné – je to jeden z nejúčinnějších projevů lásky. Vzhledem k těm průměrným 20 sekundám máme laťku hodně nízko – kolikrát stačí někomu naslouchat pár minut a úplně cítíte, jak vrní blahem.

V rámci vypilování schopnosti naslouchat existuje jen jedno jediné riziko – i neznámí lidé pak velmi dobře vycítí, že to umíte. Nedivte se tedy, stanete-li se vyhledávanou vrbou. Lidé se na vás budou obracet na večírku, v práci, možná vás lapne i někdo na ulici. Máte-li čas, věnujte aspoň pár minut a berte to jako dobrý skutek bližnímu. A naučte se asertivně říct dost, pokud je to už moc nebo na to nemáte energii ani chuť.

Více článků o naslouchání (v angličtině) najdete také na www.whatislovedrcookerly.com

 

 

*