Neverbální vyjadřování a projevování lásky bude pro mnoho lidí možná trochu oříšek. Má se za to, že pokud nejsme herci, nedá se ovlivnit. Ale jednak to není pravda – ovlivnit a naučit se dá opravdu leccos – a jednak je to tak důležité, že by se o to každý měl alespoň snažit. Dovednost vědomě ovládat své neverbální vyjadřování se hodí v rámci sociální interakce i v práci a za běžného provozu.
Jak vypadá: gesta, tón hlasu, postoj, zvukové projevy… Úsměv, aktivní oční kontakt, příjemný tón hlasu, otevřená náruč, láskyplný pohled, větší fyzická blízkost, jemný letmý dotek, vzpřímený postoj, svůdná gesta, pohledy…atd.
Neverbální komunikace je základ úspěchu
Neverbální složka komunikace totiž z hlediska lidské pozornosti, kvanta přijímaných (a vysílaných) informací i rychlosti přenosu podle odborníků na komunikaci vyhrává na celé čáře. To, co v rámci osobní komunikace tváří v tvář vyjádříte slovy, odpovídá zhruba jen 7% celé komunikace. Přibližně 35% sdělíme druhému tónem hlasu a zvukovým projevem a pozor, asi 55% připadá na naše pohyby, gesta a postoj. Takže když řeknete „miluju tě“ znuděným informativním tónem a budete sedět v křesle se založenýma rukama, předáte o dost jinou informaci, než když řeknete „miluju tě“ s úsměvem a otevřenou náručí. Nezáleží tedy tolik na tom „co“ řeknete, ale „jak“ to řeknete.
Důkazem tohoto zjištění a pozitivních účinků milých, příjemných zvuků vyjadřujících lásku, jsou miminka. Miminka slovům nerozumí. Jsou přímo odkázána na příjem informací přes zvuky, tón hlasu a výraz tváře. Je dokázáno, že jsou-li miminka zahrnována tímto způsobem láskou, celkově lépe prospívají, v mozku je udržována neurochemická rovnováha a dozrávání nervové soustavy probíhá hladce a rychlejším tempem než u dětí, které mají expresivních láskyplných projevů nedostatek. Vzhledem k tomu, že tato vývojová fáze komunikace předchází verbalizovanému projevu, je pro nás právě proto asi přirozenější a automatická (a méně vědomá).
Porénujte na miminkách: na nich si můžete perfektně ověřit, že v rámci lidské neverbální vyjadřovací výbavy máme jednu naprosto kouzelnou schopnost – úsměv. Úsměv potěší, utiší. Naopak když na mimino spustíte hrubým nepříjemným a naštvaným hlasem, téměř okamžitě se rozpláče.
Neverbální vyjadřování lásky je velmi významně dáno kulturním a rodinným zázemím. Antropologové si na svých cestách všimli, že některé kultury umí již od dětství lépe vést k neverbálnímu vyjadřování lásky než jiné. Dokonce existují i výzkumy, které naznačují, že v kulturách, kde je láska běžně a otevřeně výrazově vyjadřována, je nižší procento hrubého agresivního chování.
Vyjadřovat lásku celou škálou výrazů, gest a pohybů je efektivní a blahodárné po všech stránkách. Někdo je celkovým laděním expresivnější než jiný, každý máme navíc jiné zázemí a vyrůstali jsme v jiné rodinné atmosféře. Proto je to někdy docela práce a chce to trénink, ale možné to je.
Osobní repertoár neverbální komunikace
- Zajímejte se o to, jak na druhé působíte. Poptejte se svého muže nebo své ženy, jak na tom s expresivitou jste. Jaké projevy se líbí, jaké nechápe nebo které v něm vyvolávají vyloženě nepříjemné pocity. Můžete se tak o sobě dozvědět důležité informace, které budete moci prakticky využít k vlastnímu růstu. Možná vůbec nevíte, že se při soustředění tváříte jak kakabus a vaši blízcí se vás bojí, aniž byste měl zastrašování v úmyslu. Nebo že i když o tom nemáte tušení, mluvíte falešným tónem a nepůsobíte důvěryhodně. Možná se divíte, proč vás všichni přehlíží a ořou s vámi, a přitom mluvíte potichounku, pořád krčíte rameny a neudržujete oční kontakt. Někdy ale pohnutky nejsou vůbec jasné a člověk se snadno nechá zmást, proto je důležitý názor někoho blízkého, kdo vás miluje, žije s vámi dlouhodobě a dobře vás zná.
- Je dobré vědět, že lidé s nízkým sebevědomím mívají na zastírání svých strachů a nejistoty 2 taktiky. Ve své neverbální expresivitě jsou paradoxně dominantní, a to buď pozitivně (falešná prezentace štěstí – všechno je úžasné, báječné a nejlepší, přehnaná laskavost a přátelskost) nebo negativně (autoritativní vyjadřování, fyzická prezentace síly, lhostejnost, úkosné pohledy atd.). Obojí je čirá faleš, dost často převzatá od rodičovské autority. Náprava bude zdlouhavější, bude to chtít nejspíš konzultaci s odborníkem a spolupráci s milující osobou, která vás decentně upozorní, když sklouznete do staré role
Existují i výzkumy, které naznačují, že v kulturách, kde je láska běžně a otevřeně výrazově (neverbálně) vyjadřována, je nižší procento hrubého agresivního chování.
Neverbální komunikace a mužské a ženské projevy lásky
Muži mívají velmi často problém s pozitivní výrazovostí obličeje a milým tónem hlasu. Není divu, k nevyjadřování emocí, k chladnému výrazu pokrového hráče bývají přímo vedeni a vychováváni. Je pochopitelné, že se jim hodí v práci, když je nutné zachovat si patřičný odstup a projevit sílu, v rodině mezi svými blízkými a se svou milující ženou by se ale měli naučit svůj chladný výraz odložit a celkově se obměkčit, usmát se a nasadit příjemnější tón.
Jak je vidět a je vědecky ověřeno, i tím nejpřesnějším, nejrelevantnějším slovním projevem sdělíte své ženě jen těch „ubohých“ 7%. Zbytek je souhra zvuků a gest. Nedivte se tedy své ženě, že z lásky precizně prezentované jako na pracovním jednání s generálním ředitelem se jí tak úplně nepodlomí kolena nebo vašemu vyznání moc nevěří. Chce to taky úsměv, něhu v hlase, jemnost gest, láskyplný oční kontakt!
Ženy zase mívají v podstatě opačný problém – své expresivity podvědomě zneužívají. I ony k tomu bývají někdy vedeny v ženské rodové linii. Bývají expertky na falešné úsměvy a nevinný manipulativní hlásek, kterému se těžko oponuje. Zastírají tím své skutečné pohnutky, vztek nebo strach, který nechtějí dát najevo. Některé se zase identifikují s výrazy plaché, bezbranné oběti, opět za účelem podvědomé rafinované manipulace. Není jednoduché najít odvahu a upozornit svou ženu na takový falešný dojem, který vytváří, a ještě těžší je si tyto svoje tendence přiznat. Ale projít temné stránky stojí za to. Nepodaří se je zkrotit okamžitě a úplně, stačí když se to povede alespoň někdy, a pak zase a zas. Je dobré, když si toho druhý všimne a jakýkoliv pokrok ocení. Celková pozitivní úlevná atmosféra je sama o sobě nejlepší motivace ke korekci vlastního chování.
Ironie lásce škodí
Co velmi stojí za to z láskyplné komunikace eliminovat, je tón ironický – nepříjemný je stejně u mužů jako u žen a je dosti častý. Ironie je sice někdy vtipná a sem tam dobrá pro zasmání, setkáte se ale také s lidmi, kteří už jinak než ironickým tónem nic pozitivního sdělit neumí, protože se stal součástí jejich obranného systému. Všeho moc škodí a ironie pěkně bolí, ve své podstatě je to druh pohrdání. Takže jestli někdo blízký ironii a sarkasmus zneužívá, měl by o tom vědět a snažit se o korekci.
Univerzální neverbální prvky – oční kontakt a úsměv
Co zcela určitě a každopádně pomůže v osobní komunikaci je úsměv a oční kontakt.
- Oční kontakt řadí odborníci mezi nejzákladnější prvek, který prohlubuje pozitivní intimní spojení, podporuje empatii. Oko do duše okno. My lidé totiž opravdu často slyšíme více očima než ušima. Když komunikujete s milovanou osobou, udržujte oční kontakt. Obzvláště ve chvílích, cítíte-li vzájemné citové odcizení nebo společnou komunikaci považujete za problematickou. O to víc se na to soustřeďte. Oční kontakt vám leccos napoví. Možná v očích uvidíte laskavý zájem tam, kde byste ho nečekali a naopak citový chlad tam, kde k vroucím slovům lásky vůbec nepasuje. Nejste-li zvyklí dívat se vzájemně do očí, bude vám to možná zpočátku trapné a nepříjemné, ale je to mocný a důležitý nástroj, jak k sobě najít opravdovou cestu bez falše a předstírání. Berte to jako výzvu. Dokonce je někdy dobré udělat si vyloženě intenzivní cvičení vzájemného mlčenlivého „zírání“ – upřeného očního kontaktu, kdy se předstírat nic nedá, kdy na sebe čistě a prostě „nazírají“ dvě duše a dvě srdce. Jestli v nich láska je, uvidíte ji.
- Úsměv. Už jsem to zmínila výše – upřímný, milující úsměv dělá divy. Dokáže rozjasnit temný den. Úsměvem roztávají ledy. Vyzkoušet si to můžete v běžné sociální interakci třeba s prodavačkou v obchodě. Někdy stačí fakt jeden milý úsměv a roztaje i úplná ledová královna – a hned se lépe nakupuje. Úsměv potěší a utiší – děti i dospělé. Je velký rozdíl, jestli přijdete domů zamračení a naštvaně uzavření nebo se pokusíte o úsměv a milý pozdrav. Třeba se vnitřně cítíte pod psa, ale vaše milované blízké za to přece nemusíte trestat. Jestli vám někdo z nich něco provedl, řekněte to jasně a vysvětlete si to. A pokud za to nikdo z milovaných nemůže, pak i tu informaci, že se cítíte pod psa a žádáte o klid, můžete podat milým způsobem – a ještě si vysloužíte pochopení a podporu.
Chcete-li mít doma příjemnou milující atmosféru, naučte se být jejím tvůrcem. Žít s někým neustále negativně vysílajícím, s ledovou tváří bubáka, to není žádný med. V některých případech bych řekla, že to hraničí skoro až s terorem. Negativní vyzařování je totiž velmi nakažlivé.
Zajímavé je, že v období zamilovanosti to téměř všichni děláme a ani o tom nevíme. Láskyplné pohledy a gesta jsou na denním pořádku. Když ptáčka lapají… Takže jestli jste se ve vzájemném výrazivu lásky odcizili a teď nevíte, jak začít, zavzpomínejte. Popovídejte si svým mužem nebo ženou a řekněte, jaké projevy se vám tehdy líbily, na co rádi vzpomínáte. V rámci povídání o důvodech, proč to nebo ono už neděláte, se možná doslechnete: „Vždyť je to blbý, přece na něj nebudu dělat oči jak nějaká vyzývavá koketa…nebo To mám i po tolika letech vrkat jak zamilovanej trouba?“. Na tohle je docela dobré cvičení sejít se někde v baru a dělat, že jste se právě potkali. Uvidíte, co to s vámi udělá.
Aby bylo jasno: nic, opravdu NIC není blbý, hloupý nebo trapný, když druhému chcete dát najevo svou lásku!
0 komentářů