Jaké rady o lásce dám svým dětem

19. 01. 2018
Autor: Loverotika
Fotografie:

Čas čtení: | Počet slov:

Rady do života - matka a dcera

Láska se dělá.

Láska ti nespadne do klína, ostatně tak jako nic v životě. Rozdávej lásku a ona se k tobě mnohonásobně vrátí. Najdi si na lásku čas, je-li třeba, seber odvahu k akci. Usměj se, pohlaď, podpoř, pomoz, řekni něco hezkého nebo uvař něco dobrého… Miluj a budeš milován, přej a bude ti přáno. Jestli někoho miluješ, projevit lásku nikdy není trapné ani hloupé. Čím víc lásky kolem rozdáš, tím víc jí kolem sebe budeš mít. A čím víc lásky na světě bude, tím líp. A nikdy nezapomínej dávat lásku i sama / sám sobě!

Láska je radost i bolest.

Bolest je součást života, stejně jako radost. Jako matka si moc přeji, abys jí zažil / a co nejméně, ale také vím, že není v mé moci tě před ní ochránit. K životu a k lásce prostě bolest patří, tak to je. Jsou časy hubené a jsou časy tlusté. Ze zkušenosti vím, že každá bolest se jednou utlumí nebo přebolí – lépe může být už za chvíli, zítra nebo za měsíc, za rok. Postav se tomu čelem, co můžeš pro hojení udělat, udělej, a zbytek zkus unést, jak nejlépe umíš. Radost a štěstí, které láska přináší, stojí za to. I ten, kdo tě miluje, tě může zranit. To se stává. Nauč se odpouštět, nauč se ale i zdravě střežit své hranice. Nauč se říct ne, nauč se říct dost, když to tak vnitřně cítíš. Ale nezavírej se před láskou jen proto, že může bolet. Život v lásce je nejlepší způsob bytí na tomhle světě!

Buď v lásce opravdová / ý a zažiješ opravdovou lásku.

Lidem, na kterých ti záleží, říkej co opravdu prožíváš, co se ti líbí, co pro tebe je důležité, co tě zlobí, co tě bolí nebo trápí. Dovol svým nejbližším, aby tě poznali takovou nebo takového, jaká / ý skutečně jsi. Sdílej radosti i trápení. Pravda je „jen“ pravda, nekomplikuj si život. Nehraj si na něco, co nejsi, nesnaž se slepě měnit podle očekávání druhých. Jestli tě skutečně milují, budeš mít jejich podporu. A jestli tvoji pravou podstatu neunesou, neboj se jít dál. Každý si zaslouží poznat opravdovou lásku.

Je vysoce pravděpodobné, že tvůj milý nebo milá není jasnovidec.

Mluv s ní, mluv s ním. Komunikuj se svými nejbližšími, sdílej nejnovější zpravodajství z tvého života. Neuzavírej se před druhým příliš často nebo na příliš dlouhou dobu, aniž bys to nějak vysvětlil. Vždycky sděl druhému alespoň základní minimum, pokud ho to zajímá. A jestli ti není do řeči, požádej druhého o pochopení a čas samoty. Ale nenechávej svou lásku ve vzduchoprázdnu pochyb, to není fér.

Vyber si své bitvy.

Nemusíš mít vždycky, za každou cenu, ve všem a hned pravdu. Nauč se ustoupit z prvních pozic nebo vystoupit z debaty, když vidíš, že pro druhého je „jeho“ pravda v dané chvíli extrémně důležitá a stává se z toho zbytečně boj na krev. Není to zbabělé, je to moudré. Ráno je často moudřejší večera. Odstup a nadhled je vždycky dobrý. Může to být chvilkové umanuté rozpoložení a jednou se tomu třeba oba zasmějete (nebo taky ne). Ale pravdaři a oponenti, kteří „svojí“ pravdou klidně druhého zadupou do země, jen aby ze sebe měli dobrý pocit, jsou k nesnesení. Ujasni si priority a když je pro tebe něco důležité, promysli si svůj postoj a rvi se za to jako lev, ale věci méně důležité nech klidně plavat.

Chvála otevírá srdce, s kritikou zacházej opatrně.

Když máš někoho rád, soustřeď se na jeho klady a chval, kdykoliv je příležitost a líbí se ti jeho počínání. Chvála potěší, pohladí na duši. A chvála je i nejlepší motivace. S kritikou zacházej obezřetně. Nezapomeň, že i kritika se dá sdělit s láskou a srdcem otevřeným. Snaž se zůstat ve věcné rovině, neponižuj, neobviňuj a nebuď krutý / á. Nikdy si nevyřizuj účty ve společnosti, kritizuj v soukromí. Kritiky si v životě každý užije dost. Chvály máme málo. Pochval i sám / samu sebe, když se ti něco povede, i kdyby to byla prkotina. Lidé, kteří umí upřímně chválit, rozdávají radost a pozitivní energii a jsou jako andělé. Přeji ti, abys takových v životě potkal/a co nejvíc.

Nauč se přiznat chybu, omluvit se i odpustit.

Jsme lidé a děláme chyby. Někdy malé, ale někdy i velké. Nauč se přiznat svou chybu a omluvit se za ní. Leccos se dá napravit. A za to, co se napravit nedá, převezmi zodpovědnost a požádej o odpuštění. Odpustit není někdy jednoduché, tak jestli jsi něco zkazil / a, jestli jsi někomu hodně ublížil / a, dej mu čas. Nauč se odpouštět druhým. A nauč se odpouštět sám / sama sobě.

0 komentářů

Přidat komentář

Nejčtenější

Nejčtenější

Doporučené

Doporučené

Pin It on Pinterest

Share This