Recept na dobré manželství od Dr. Jiřiny Prekopové

Měla jsem tu čest setkat se v rámci Národního týdne manželství se s Dr. Jiřinou Prekopovou. Kdo by náhodou nevěděl, Jiřina Prekopová je slavná dětská a rodinná psycholožka, která proslula tzv. metodou pevného objetí jako prostředku obnovování lásky v rodině. Je to moudrá šarmantní dáma, která ví, o čem je život a o své bohaté odborné zkušenosti a znalosti se dokáže podělit s humorem.

Dvě rady nad zlato aneb „přes průsery ke hvězdám“

Její motto: „Přes průsery ke hvězdám“, parafráze na slavný výrok, budiž jejího sympatického ostrovtipu důkazem. S manželstvím a vztahy souvisí velmi úzce: „Právě v těch průserových časech je potřeba se vědomě snažit pečovat o udržení lásky, nebrat to lehkovážně. Lidé se často rozvádí zbytečně, aniž by vyčerpali rezervy.“

Ale pojďme na ty dvě rady, které považuje Dr. Prekopová za nejdůležitější:

Rada první – nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce

„Ta první je známá tisíciletí. Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce. Hádky a konflikty do vztahu patří, emoční konfrontace je naprosto nutná – nemůžete jen kývat a mlčet. Ale ještě ten den se to musí rozlousknout, vysvětlit, musíte dojít ke smíření, než jdete oba spát. Je potřeba naučit se vést dialog – a základní pravidlo je mluvit ze svého pohledu, JÁ jsem vzteklej, já jsem rozčilená, já jsem smutný, já potřebuju…vadí mi… Když začnete ve stylu ty jsi udělal/a to a to, ty jsi takový a taková, je z toho souboj, válka. Ke kompromisu a smíření pak není možné dojít.“

Rada druhá – naučte se čas od času „omaminkovat“ svého muže

A ta druhá, ta je hlavně pro ženy – ženy mají ve vztahu obrovskou moc. Je třeba uctívat pořádky v rodině. Rodina má svůj řád a otec a matka se mají vzájemně doplňovat. Ale role ženy je mimořádná a je zvlášť důležité, aby přijímala a potvrzovala manžela i děti láskou a neverbální něhou, objetím, dotekem.

Žena musí muže místo nějakého útoku „omaminkovat“, snažit se zklidnit láskyplně situaci. Ženské nadání je mateřský cit. Skoro všichni muži mají potřebu matky – to neberte prosím ironicky, tak to je, vztah mezi matkou a synem je specifický. Čas od času muže „omaminkovávat“ není nic špatného, naopak. Dotek, chlácholivé „ale no tak, vždyť se nezlob…“.

Tak zní rada moudré zkušené Dámy. Dost možná to je ta úplně nejsilnější „ženská zbraň“ – mateřský cit, speciální mateřská péče – kombinace verbální i neverbální laskavosti a velkorysosti, kterou lze vhodně využít v rámci potřeb partnerského vztahu.    

Obávám se ovšem, že pro mnoho žen je toto poněkud kontroverzní – úplně slyším takové to uštěpačné a zhnusené „no copak jsem jeho matka?“ Ne, nejsem, přesto i mateřský cit svému muži můžu dát, je-li to třeba. Proč ne? Nejsem matka v tom smyslu, abych svému muži říkala, co a jak má nebo nemá dělat, takové to peskování a vměšování je nedůstojné. Ale já v tom spíš vidím vědomě aplikované ženství v celé té šíři „rolí“ nebo odstínů… Padesát odstínů…ženství?

Oklikou jsme u potřeb – jestli má mít soužití smysl, je přece důležité vyjít si vstříc. Pokud je to vzájemné, pokud i mě jako ženě vychází v mých potřebách muž vstříc, nevidím v tom problém. Naopak z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že na tom něco je.

Souvisí to i s tím, že nejsou-li v rodině dobré vzory, muži si často neumí být dostatečně svou vnitřní matkou – a i obráceně, ženy si neumí být dobrým otcem, který oceňuje, dodává odvahu a podporu. To zase já potřebuji od svého muže – taky ne pořád, ale někdy, někdy to fakt potřebuju a pomůže mi to.

Zajímavé téma! Určitě se mu budu ještě věnovat. Žensko-mužská alchymie, dynamika ve vztahu.

Také pevně věřím, že vyjde další setkání s Dr. Prekopovou a pro Umění milovat.cz ji více vyzpovídám. Zatím vřele doporučuji  rozhovor uvedený níže…

Přečtěte si více: 

Krásný rozhovor Tomáše Berana s Jiřinou Prekopovou …za pět minut dvanáct! 

Citace / ochutnávka:

Jakmile se člověk odcizí člověku a lásce, tak to jde, jak to říct, do konečníku.

Nejhorší nemoc člověka je neschopnost navázat vztah. Respektive udržet ho. Protože on se naváže lehce, to umí i sňatkový podvodník nebo tady babka na Staroměstském náměstí, která naváže vztah aby něco prodala. I prostitutka naváže vztah. Na jednu noc. Ale vztah udržet, v dobách dobrých i zlých, to už dnes  vyžaduje učení. A na to my máme řešení v naší Škole lásky v rodině.

Je třeba se ptát proč láskou? Protože když člověk dělá něco z lásky, tak to dělá rád. A člověk by měl mít radost ze života, ze sebe a z jiných. Člověk je vystavěn na lásku od paty až k hlavě. I s těmi zmíněnými zrcadlícími neurony. Čili když dělám něco, co nemáš rád, z lásky k tobě to přestanu dělat.. A nebo i když  jsem provedl něco, co nemáš rád, vážím si toho, že mě i přesto miluješ. Když mám někoho ráda, ráda ho napodobuju. Týká se to všeho – politiky, náboženství, pedagogiky – prostě učíme se na vzoru. Ráda se řídím vzorem někoho, koho mám ráda, ne toho, koho ráda nemám. Ono je to takhle jednoduché! Mám zkušenost, že prostý člověk – paní z drogerie nebo zedník tomu rozumí víc než studovaný otitulovaný psycholog. Říkám tomu logika srdce. Při ní je důležitá emoční konfrontace….

Jiřina Prekopová – web Pevné objetí podle Jiřiny Prekopové

 

1 Komentář

  1. Jjjj😝❤️ˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇ

*