Láska v praxi IV – verbální láska

Couple Talk
  • Autor
  • Loverotika
  • Fotografie
  • Pedro Ribeiro Simoes
  • Flickr.com

Jak vypadá: všelijaká pozitivní, láskyplná sdělení, chvála, vděk, lichotky, snaha o zřetelné, jasné, milé předávání informací, žádost o pomoc a vyřizování běžné agendy domácnosti, sdílení radostí i starostí; ujištění, že je všechno v pořádku nebo naopak, jasné vyjádření, co a proč se děje, vyjádření emocí všeho druhu atd.

Verbální vyjadřování lásky v rámci celého repertoáru umění milovat nepatří mezi ty nejdůležitější projevy, ale k zajištění jasné komunikace ve vztahu je velmi praktické a potřebné. Podle výzkumů jsou pro lidi v rámci sociální interakce daleko podstatnější doprovodné neverbální projevy (gesta, tón hlasu, postoj apod.). Odborníci na komunikaci přikládají slovní komunikaci v osobním kontaktu jen 7% důležitost, a to je málo.

Jenže, když verbální komunikace nefunguje, je to prostě problém, a mnohdy velký. Nekomunikací se všechno negativní násobí, dochází ke zbytečným nedorozuměním a objevují se problémy, které by možná šly pomocí jasného a srozumitelného vyslovení poměrně snadno eliminovat.

Pro představu, verbální vyjadřování a vyznávání lásky funguje jako jídlo. Jedno jasné (tedy pochopené a přijaté) vyjádření lásky je jedna porce jídla. A lidé nejedí jen jednou ročně, nejlépe se jim daří, když mají několik porcí DENNĚ. A počítá se všechno – milá sms zpráva, nějaké speciální roztomilé oslovení, průpovídka, připomínka hezkého společného zážitku… Když chcete druhého potěšit, příležitost se vždycky najde.

Jasná, srozumitelná verbální komunikace je skvělý základ. Lidé špatně komunikují a vyznávají lásku z několika důvodů. Jedním z hlavních je zcela určitě nedostatečná sebeláska a nízké sebevědomí. Když nemám rád sám sebe, neumím pořádně lásku přijmout ani ocenit druhého. Sebeláska je alfa omega. Takové to shazování, vymlouvání a odmítání chvály a vyznání lásky celou láskyplnou verbální komunikaci blokuje. Z nejistoty pramení také druhý extrém – někdo až moc přehrání a přehrává, ale takové vyjadřování lásky je neupřímné nebo tak alespoň působí, a tím celá láskyplná komunikace prostě vázne.

Další úskalí jasné komunikace, které přímo souvisí s láskou, je sdělování vlastních přání a tužeb. Pokud vás má druhý poznat, musí vědět, co si přejete, jak a kdy. Naivní představa, že sny a přání se neříkají, že „kdyby mě měl rád, tak na to přijde sám“ je úplně špatně (mívají k tomu sklony zejména ženy). Vycházejme ze základního předpokladu, že jsme dospělí lidé, kteří vědí, co chtějí (nebo by na to měli přiít), umí mluvit a jen málokdo je úspěšný jasnovidec, proto se musíme naučit svoje sny, touhy a přání druhému sdělovat. O žádné kouzlo tím nepřijdete. To, co si přejete, se může stát běžnou součástí vašeho života a o to přece jde!

A stejně jasně, jak byste druhému měli sdělit, co si přejete, byste se měli naučit sdělit, co si nepřejete – neboli zřetelně vyznačit hranice. To souvisí s odmítáním, které samozřejmě není nic příjemného, ale někdy se to musí. Pokud stokrát mlčíte jak ryba, když druhý dělá něco, co vám vadí (a vadí vám to čím dál víc), váš muž nebo vaše žena neví, že něco dělá špatně. Zase – není ten jasnovidec. Naučit se říct NE je skvělá věc. Jestliže máte nízké sebevědomí, bude to těžší, ale dá se na tom pracovat.

Vyjadřování svých tužeb a naopak vytyčování hranic je super důležité v oblasti sexu a tělesných rozkoší – závisí na tom oboustranná spokojenost a s nadsázkou možná i základní spokojenost v rámci celého vztahu. Slaďování sexuálních tužeb dvou lidí je perfektní škola života a je dobré to tak brát. To, co se tím naučíte, se ukáže jako pozitivní vklad i do všech ostatních vztahů.

„Naučit se tak používat pouhých devět slov a dost lidem by to obrátilo sexuální život k lepšímu. Ta slova jsou nahoru, dolů, doprava, doleva, víc, míň, rychleji, pomaleji a dobrý.“ Dr. J. Richard Cookerly

Pokud slovní vyjadřování lásky ve vašem vztahu nefunguje a vás to mrzí a toužíte po tom, přebírám konkrétní radu Dr. Cookerlyho. Napište seznam řekněme 10 položek, co byste chtěli od svého muže nebo svojí ženy slyšet. Slovo od slova, konkrétní věty, pochvaly, oslovení a tak dále. Můžete to udělat rovnou oba a seznamy si vyměnit. A zkoušejte to, říkejte, co si ten druhý přeje slyšet. Možná to zpočátku půjde trochu ztuha, ale půjde to a časem to prostě zařadíte mezi běžný repertoár svého chování.

„Chcete-li nové výsledky, musíte se učit novému chování a zaplatit začátečnickou cenu trapnosti. Staré chování přináší staré výsledky, nové chování ty nové.“ Dr. J. Richard Cookerly

S tématem verbální lásky si dovolím ještě pár poznámek ke komunikaci obecně. Zaráží mě, kolik párů spolu evidentně nekomunikuje vůbec nebo dost podivně (o komunikaci lásky ani nemluvě, ta většinou neprobíhá vůbec).

Je jasné, že v dnešní době hodně lidí pracuje ve službách mezi lidmi, přes den jsou pracovně v intenzivním kontaktu a pak už jsou unavení a mluvit se jim moc nechce. To se samozřejmě dá do jisté míry pochopit, na druhou stranu, proč by tím měly trpět vztahy s blízkými, kteří vás milují a vy milujete je? To je přece otázka priorit. Není nic snazšího než se psychicky a fyzicky připravit na to, že po příchodu domů se svými blízkými prohodím s veškerou pozorností pár slov – zjistím, jak se kdo má a měl, co se stalo a nestalo, co se plánuje a jaké jsou základní rodinné logistické požadavky, prostě vyřídí se taková ta běžná agenda. A v rámci té agendy nebo mimo ni chvalte, podporujte, koučujte, prostě řekněte svým blízkým něco hezkého (prosím vás, to mohou být třeba jen dvě slova „Jsi dobrá.“). Sklenici můžete vždycky vidět na půl plnou, když budete chtít. S kritikou jako šafránu. A rozhodně se vynasnažte ovládnout a vyhnout se tomu, že přijdete z práce naštvaní domů a svůj vztek si vybijete na milované osobě, která vám jako první vejde do cesty.

„Když někoho požádáte, aby vykopal dvoumetrový příkop, a on vykope jen půl metru, pochvalte ho za ten půlmetr. A tečka.“ Fred Gratzon, Leností k úspěchu

Další častý důvod verbální nekomunikace je nemluvnost. Nic proti ní. Tak jako by se měl každý naučit jasně mluvit, měl by se každý naučit i mlčet. Ale vaše milovaná žena nebo milovaný muž nebo jakákoliv jiná milovaná osoba má právo vědět, co se děje a musí s vámi vyřídit i různé praktické záležitosti. A když něco jen nerudně zavrčíte, je to nepříjemné a otravuje to celkovou atmosféru. Introvertní nemluvové by tedy měl vzepnout všechny síly, brát to jako povinnost v rámci blízké sociální interakce (existuje alternativa – poustevnický život o samotě) a z lásky ke svým blízkým verbálně projevit potřebné a žádoucí minimum. A poté nechť se pohrouží do mlčení (láska se dá vyjádřit mnoha dalšími způsoby viz Základní repertoár umění milovat). Pro introvertní nemluvy muže bych ráda podotkla, že ženy obecně bývají upovídanější (obzvláště jsou-li v domácnosti a starají se celé dny o děti) a pokud není tato základní potřeba nějak minimálně uspokojena, vytvářejí si domněnky. Což není zrovna příjemná kombinace, ale je to tak. A těch domněnek je hodně a povětšinou se neubírají pozitivním směrem, ale jsou negativní až katastrofické a mají tendenci se větvit a narůstat do neuvěřitelných rozměrů. Tím, že své ženě aspoň ve zkratce řeknete, co jste dělal, jak jste se měl a projevíte zájem o to, co dělala ona a k tomu jí třeba ještě obejmete a dáte pusu, nebo jí třeba pošlete zprávu, že jste se zdržel a přijdete později (a že se na ní těšíte…), neuvěřitelně pomůžete celé situaci. Domněnkám učiníte přítrž. A to ženy potřebují a milují – to je přesně ta mužská přímočarost, která je pro každou ženu velmi inspirativní. Třeba taková věta „Nedělej si starosti, miláčku.“, ta může mít úplně kouzelnou moc. Každopádně bez toho sděleného minima to téměř s žádnou ženou hladce nepůjde, berte to tak.

A když už jsme u toho povídání, měla bych apel i pro ženy, aby to bylo spravedlivé. Dámy, neunavujte své milované muže dlouhým klábosením, když na něj evidentně nemají náladu ani energii. Pokecejte si raději s kamarádkou, stejně si s druhou ženou popovídáte daleko líp. Nebude jí vadit, že tematicky plácáte páté přes deváté, že se nevyjadřujete tak úplně přesně pregnantně, nebude se pohoršovat, že řešíte banality, proberete sem tam nějaký ten drb a tak dále. Buďte v kontaktu s kamarádkami, scházejte se na dámské jízdy, kde to všechno jednou za čas proberete. Je to velká úleva popustit tímhle způsobem uzdu ženské energii. Nezbytný prvek ženské duševní hygieny, kterou nemůžete očekávat od mužů, protože u nich pláčete na špatném hrobě.

Toliko ke kvantitativní potřebě komunikovat – obecně opravdu lze říci, že se liší podle pohlaví a je prostě dobré se podle toho zařídit, ale znám i pár neuvěřitelně upovídaných mužů a naopak nemluvných žen, takže samozřejmě nelze to brát nějak dogmaticky.

Snažit se komunikovat mile a verbalizovat lásku má kromě pozitivních účinků na celkovou atmosféru a na psychiku i fyzické přínosy. V rámci výzkumu léčby srdečních onemocnění přišli Dr. Siegman a Dr. Feldstein v roce 1985 na to, že sdělování pozitivních, láskyplných slov klidnějším hlasem a pomalejším tempem snižuje krevní tlak. Takže pravidelným vyznáváním lásky snižujete riziko infarktu. Srdce tedy dobře ví, co potřebuje. Potřebuje lásku!

Zdroj:

Dr. J. Richard Cookerly: Recovering Love, Codependency to CoRecovery, 2001

www.whatislovedrcookerly.com  

 

*