Definice lásky I – základní (Erich Fromm, M. Scott Peck, J.R.Cookerly)

04. 06. 2014
Autor: Loverotika
Fotografie:

Čas čtení: | Počet slov:

Definic lásky je celkem dost. Bohužel málokteré jsou v životě opravdu prakticky využitelné. A některé zase popisují jen určité aspekty. Takže z dostupných definic jich vyzobu jen pár. Popisování různých druhů lásky podle subjektu, objektu a intenzity ponecháme prozatím stranou.

Pro začátek a velmi obecně řečeno, hlásá to i Wikipedie dokonce, z psychologického pohledu je láska primární lidská potřeba. Kromě toho, že s tím maximálně souhlasím, mě to i vyloženě těší. Tím pádem nejsem blázen ani já, že jsem studiu umění lásky v životě věnovala tolik času, ani vy, že se o lásku zajímáte a šmejdíte po různých informacích, abyste mohli svou schopnost milovat zdokonalit a jednu ze svých primárních potřeb jaksepatří ošetřit. S potřebami se to má tak: když nejsou uspokojené, pociťujeme zoufalou frustraci a je nám bídně, a když se navíc jedná o primární (tedy hlavní, základní) potřebu, její dlouhodobé neuspokojení na nás může mít vyloženě devastující důsledky. Tím se potvrzují slova klasika – All you need is LOVE (Vše, co potřebujete, je láska. – John Lennon).

Další definice nám o opravdové, zdravé lásce a o umění milovat napoví už trochu víc. Přímo vyvrací běžnou představu, že láska nám prostě spadne do klína bez jakéhokoliv přičinění. A když lásku v životě nemáme, je to tak jen proto, že jsme měli smůlu a nepotkali „toho pravého“. Erich Fromm ve svém převratném díle Umění milovat (ano, inspirace dílem tímto i klasikou od Ovidia dalo vzniknout názvu našeho portálu…), jehož první vydání vyšlo v roce 1956 (!), upozorňuje naopak na to, že umění milovat je založeno na AKTIVITĚ.

Definice lásky – Erich Fromm

„Láska je aktivní silou v člověku. Zralá láska je spojení s druhým člověkem za podmínky zachování vlastní individuality. Aktivní charakter lásky lze nejlépe vyjádřit tak, že láska je především dávat, ne přijímat. A kromě dávání se aktivní charakter lásky projevuje také tím, že vždy zahrnuje některé základní prvky společné všem formám lásky: péči, odpovědnost, úctu a znalost.“

Péčí je míněno aktivní opatrování života a růstu toho, co milujeme. Je to práce – stejná jako např. pěstovat rostlinu. Odpovědností není myšlena nějaká vnější povinnost, naopak, je to dobrovolný akt, základní připravenost reagovat na vyslovené či nevyslovené potřeby jiné bytosti. Aby se ale odpovědnost nezvrhla v panovačnost, je zapotřebí úcty. Úctu označuje Fromm jako schopnost vidět člověka, jaký je, uvědomění si jeho jedinečnosti. Jenže abychom mohli mít k někomu pravou úctu, musíme ho znát a tato znalost nesmí zůstávat na povrchu, ale proniknout k jádru. Péče, odpovědnost, úcta a poznání na sobě tedy navzájem závisí. Jsou syndromem rysů vyzrálé osobnosti, která tvůrčím způsobem rozvíjí své vlastní síly a staví na vlastní sebelásce. Fromm byl vlastně jeden z prvních psychologů, kdo schopnost sebelásky přiřadil jako základní předpoklad zdravé lásky k druhým.

Definice lásky – M. Scott Peck

Z Ericha Fromma vychází i další autor, psycholog M. Scott Peck ve své skvělé knize Nevyšlapanou cestou. I on zdůrazňuje, že láska jsou hlavně skutky. Doslova:

„Láska je vůle rozšířit své „já“ ve prospěch duchovního růstu, ať už vlastního, nebo cizího. Úmysl milovat ještě sám o sobě láskou není, rozhodují skutky. Opravdová láska je projevem vůle, zahrnuje úmysl i čin. Milovat nemusíme, záleží na tom, jak se rozhodneme.“

To se týká i sebelásky, která je podle Pecka také základem lásky k druhým, neboť „Nelze být zdrojem síly pro jiné, když nerozvíjíme vlastní.“ Umění milovat je založeno na vědomém konání pro sebe a pro druhé, je to jistý druh závazku, který v sobě vyžaduje i základní kázeň. Nezní to zrovna růžově romanticky, ale taková je realita. Život je těžký a je nutné to tak brát. Nic s tím neuděláme. Ale existuje láska, obohacující a osvobozující síla, která nám dává kuráž a smysl jít naší nevyšlapanou cestou pořád dál. Láskou jako takovou rosteme a zrajeme.

Existují ale i další definice lásky a milování. Během pátrání po nějakém odborném manuálu lásky, abych tu nevařila jen z vlastních zkušeností a vědomostí, jsem na webu narazila na takovou nenápadnou stránku amerického psychoterapeuta dr. Cookerlyho, který svou profesní kariéru věnoval právě lásce a lidským vztahům – www.whatislovedrcookerly.com. Celkově se mi líbí zdravý selský praktický rozum, se kterým lásku pojímá. Na základě své bohaté úspěšné praxe sám sestavil takovou pracovní definici lásky, v níž je dle mého názoru řečeno vše potřebné a shrnuto i výše uvedené. S dovolením a požehnáním autora pak ještě i trochu více vybrabčím jeho článek, který problematiku definic lásky pěkně stručně shrnuje.

Definice opravdové zdravé lásky – Richard J. Cookerly

„Opravdová zdravá láska je silný, životně důležitý a přirozený proces, kdy si milovaného hluboce vážíme, toužíme po něm, často jednáme v jeho prospěch a máme potěšení z jeho blahobytu.“

Podle mého názoru vystihuje vše podstatné a platné v praxi. Je natolik obecná, že vystihuje stejně tak partnerskou lásku jako lásku ke zvířeti nebo vlasti. Jako hlavní znaky podtrhuje sílu, životní důležitost a přirozenost lásky (primární lidská potřeba) a považuje ji za proces, který probíhá neustále, i kdyby v dané chvíli jen jakoby „na pozadí“. V tom se liší od „citových“ teorií. Cit je něco, co vznikne a pak se rozplyne, a když k tomu dojde, nic z něj vlastně nezbyde. Ale láska pojatá jako proces vystihuje, že je v neustálém běhu, a i když zrovna není aktuálně na pořadu dne, je možné se k ní okamžitě a ve stejné intenzitě vrátit (jede někde v mozku v režimu „stand by“).

Mezi další charakteristiky řadí respekt a oceňování jedinečných kvalit milovaného, přirozenou touhu po intimitě a jednání ve prospěch milovaného. Další 3 důležité znaky lásky. Když zdravě milujeme, respektujeme. Když zdravě milujeme, toužíme být nablízku, toužíme lásku intimně vyjádřit. Když milujeme, děláme vše, co je v našich silách, aby se náš dotyčný milovaný měl dobře a dobře se mu dařilo a jeho blahobyt nám činí stejné potěšení, nejspíš dokonce o fous větší, než blahobyt vlastní. Láska jsou činy, je to aktivita, ne pasivita.

Pro jakoukoliv opravdovou zdravou lásku bude výše uvedené platit ve všech bodech. Mimochodem, týká se to i sebelásky, lásky k sobě samému. U různých druhů nezdravé lásky nebo pseudolásky bude naopak jedna či rovnou více charakteristik chybět. Někdy je to těžší rozlišit kvůli předstírání, ať již vědomému nebo podvědomému, obvykle na to ale určitě přijdeme časem. A když jsme si jisti, že dotyčného milujeme, třebaže ne zcela zdravě a řádně, můžeme se to podstatné, co chybí a neumíme, časem naučit. Je možné se naučit lásku zdravě a dobře dávat a čas ukáže, co dostanete nazpět. Do zdravé lásky nikdy nikoho nevnutíte. U zdravé lásky by se mělo vždycky točit všechno kolem nabídky, ne poptávky.

Zdroje:

www.whatislovedrcookerly.com – Definition of Love Series

Erich Fromm: Umění milovat

M. Scott Peck: Nevyšlapanou cestou

0 komentářů

Přidat komentář

Nejčtenější

Nejčtenější

Doporučené

Doporučené

Pin It on Pinterest

Share This