Trápí vás něco už dlouho a nevíte, jak a kdy téma otevřít? Hoďte to na papír. V mnoha situacích a problémech je to super krok, zkuste to. Sepsat svůj postoj vás donutí danou věc promyslet do detailu, ale současně z toho vystoupí to pro vás nejdůležitější. Získáte větší nadhled.
Dopis nechte chvíli uležet, přečtěte si ho a pak teprve předejte nebo pošlete. Přímo v dopise nebo v průvodním slovu požádejte o „schůzku k probrání obsahu“ – je to jen podklad k osobnímu jednání. Dejte svému partnerovi čas na řádné přečtení, podumání nad obsahem, sepsání bodů do diskuse. Máte tak oba daleko větší šanci probrat záležitost konstruktivněji, než když problém na partnera vybalíte a čekáte, že se hned teď k něčemu pozitivnímu doberete.
Mě osobně to mnohokrát pomohlo. A pomohlo to mnohokráte i těm, komu jsem to žádaně či nevyžádaně poradila. Není nic, co byste touto cestou nemohli zkusit řešit. Dokonce snad čím zapeklitější záležitost, tím lepší.
Pane, paní, nesu vám terapeutické psaní…
Není to nic nového pod sluncem, v podstatě jde o podobný princip jako u deníku. Psané záznamy svých nálad a prožitků vám z fleku doporučí 10 z 10 psychologů, je to úlevné a svým způsobem léčivé. V tomto případě se jde akorát o trošičku dál, protože podobný záznam dáte číst svému parťákovi. Takže to chce i krapet odvahy.
Na rozdíl od deníku nebo klasického psaného emočního výlevu bych v tomto případě ale vybídla k určité cenzuře. V tom je rozdíl. To, že v psané formě máte více v rukou míru autocenzury síly svých emocí, tu jednoznačně hraje ve váš prospěch. V tom tkví jedna z hlavních výhody předestření problému psanou formou. Vypsání problému ve vztahu ve stylu čistého výlevu pocitů tomu může předcházet, proč ne. Pokud to ale má partnerovi sdělit vaše celkové stanovisko a zafungovat jako dobrý podklad k osobnímu rozhovoru, chce to trochu učesat.
Možná tomu nebudete chtít věřit, ale mnoho partnerů skutečně časem přestane dělat věci, které vás zraňují, naštvou nebo se vás jinak dotknou. Stačí říkat včas a jasně „au“ nebo „bacha, tak ne, to je na mě moc!“
Když dané téma přijde na přetřes osobně a bez přípravy, ze zálohy a jen tak „by the way“, když vás zrovna vytočí něco jiného, začnou z vás padat věci, které:
a) zbytečně zraňují nebo eskalují konflikt = k řešení ani pochopení dojde stěží
b) nejsou jádrem aktuálního pudla nebo se jádru toho pudla až moc vzdalují = váš pohled na věc bude působit jakoby mimo nebo bude dokonce považován jen za záminku ke konfliktu
c) velmi rychle to bude prezentačně mimo jakoukoliv kontrolu, jeden nebo druhý už jste moc v rauši (např. křičíte, ani o tom nevíte) a neverbální linka komunikace řádí jak slon v porcelánu.
Jak na to – téma a emoce
Jestli jste to ještě nikdy nedělali, zkuste si to vypsat nejdřív jen tak nanečisto, klidně „výlevově“. Pak si to po sobě párkrát přečtěte. Ono na vás „vystoupí“ to, co je pro vás to úplně nejpodstatnější.
V prvé řadě problém budete muset nějak pojmenovat a vymezit. A vědět, co se ve vás děje a co vlastně řešíte, to je základ úspěchu. Ne vždy je to totiž jasná záležitost. Tím také jakoby nahrubo vykolíkujete i pole emocí a nálad, které s tím souvisí. Začnete se lépe orientovat v sobě i v problému. Emoce jsou fakta. Je potřeba je komunikovat směrem dovnitř i ven. Ideálně by v rámci procesu jejich zpracování mělo dojít i k určité kultivaci. Vydolujete tak z nich to jádro, dřeň, která je už sdělitelná. Až budete v introspekci trochu pokročilejší, vyjeví se vám tím možná i určitá prapůvodní emoční materie, která s partnerem souviset může i nemusí, ale pořád se nějak hlásí o slovo a chce se zapojovat. Ne vždy ku prospěchu. Říká se tomu spouštěč.
Papír při psaní dopisu neunese všechno. A to je dobře. Hrubosti, nadávky, uštěpačné poznámky, to všechno se v napsané formě nějak podivně zesiluje. Když to uvidíte černé na bílém, možná se toho leknete a trochu hodíte zpátečku. Mírnější tón je vždycky lepší.V komunikaci tváří v tvář je těžší ho udržet, ve psané formě to je jednodušší. Pokud se silnějších negativních vyjádření nechcete vzdát a chcete je přece jen použít, cítíte to opravdu tak, tak s nimi zacházejte jako se šafránem. Škrtejte a hledejte vhodnější slova – to je podpůrný proces té kultivace emocí viz pár řádků výše. Smyslem dopisu by nemělo být „tak teď ti to teda vytmavím, to si za rámeček nedáš, hajzle…“
Důležitá kapitola: co od partnera chcete a potřebujete
Když už se vyjevil konkrétní problém nebo téma, které vás trápí, načrtli jste, co to ve vás vyvolává, jestli to ve vás vře vzteky nebo vás to zraňuje nebo obojí, je dobré se pověnovat i tomu, co s tím a jak si to představujete dál.
Co potřebujete, co konkrétně vám pomůže? Co chcete, aby váš partner/partnerka udělal/a? Nebo co třeba naopak dělat nemá? Nebo kdy ano, kdy ne?
Možná tomu nebudete chtít věřit, ale mnoho partnerů skutečně časem přestane dělat věci, které vás zraňují, naštvou nebo se vás jinak „dotknou“. Stačí říkat včas „au“ nebo „bacha, tak ne, to je na mě moc!“ I to je proces učení jako každý jiný.
Co když některé problémy nemají řešení?
Ano, je to skutečně tak. Pak budete chtít a potřebovat od partnera hlavně respekt. Dobrou vůli a ochotu našlapovat kolem takové neshody víc jak kočka a ne jak slon.
Pokud to je ten případ, a takových případů je dost, čím víc toho o vašem pohledu, vaší vnitřní reakci, vaší zkušenosti a vaší emoční i jiné historii partnerovi sdělíte, tím lépe. Možná se ošemetné situace budou opakovat – ne možná, nejspíš určitě. O to lepší bude mít to vše napsané jako základní výchozí podklad, ke kterému se můžete vracet nebo na to odkázat – „pozor, vždyť už víš, tady vstupuješ na tenký led“.
Co s elaborátem dál
Sepsáním elaborátu to nekončí, ale taky může. Může se skutečně i stát, že se z toho vypíšete a nakonec to ani neodešlete a i tak dojde k určitému posunu k lepšímu. Něco se tím změní ve vás a z té nové pozice dojdete k vnitřnímu klidu, který vám pomůže se třeba příště ozvat včas a lépe. Ale většinou, když už jste se do toho dali, je dobré celý proces završit a dokončit. Dopis předejte, pošlete. A požádejte partnera, že si o jeho obsahu chcete promluvit, dohodněte se na termínu. Ať si k tomu také napíše poznámky.
Společně se dohodněte, kdy byste dopis mohli probrat, najděte si na to čas a klid. Nemusí to být hned, nesnažte se to urychlovat, i když doba mezi předáním a probráním může být poněkud trýznivá. Vydržte to.
Dejte partnerovi čas a prostor si to také promyslet a nechat to na sebe působit. Od prvotního šoku, zvlášť jestli to je poprvé nebo to je nějaké fakt zásadní téma, se bude muset usebrat a najít k tomu v sobě nějaký postoj.
Reakce – máš pravdu / vůbec nesouhlasím / a to zase zranilo mě, bejby….
Co se týče reakce, připravte se na všechno. Možná bude následovat i výčet ne zcela souvisejících zranění a obvinění ze strany partnera jakoby „na revanš“. Vezměte to na vědomí, i vy budete mít pak určitě o čem přemýšlet – dejte najevo, že to také uděláte. Snažte se ale držet původního, vámi popsaného problému. Pokud evidentně vyvstala řada dalších témat, která je třeba nějak „ošetřit“, domluvte si další termín diskuse. Pár bodů nebo poznámek si budete připravovat pro změnu vy.
Je skutečně možné, že adresné označení jednoho většího problému prolomí celou hráz několika dalších. Možná jste narazili na způsob, jak si své postoje (a potřeby – ty by měly být vždy součástí dopisu) sdělovat, tak hurá.
Také je možné, že si oba uvědomíte, že probírání takto závažných sdělení je nad vaše síly a je čas se obrátit na někoho nestranného, kdo vám pomůže se v tom zorientovat. Ideálně to může být párový poradce nebo terapeut. Pro třetí osobu pak mohou být tato písemná sdělení dobrým výchozím bodem.
Podat psaný report o svých pocitech nebo záležitostech, které vnímáte jako problém a vadí vám, je skvělá věc. Ať již součástí dopisu, nebo vysloveno zvlášť, může být také nějaké pozitivní sdělení na romantickou notu. Uvést nějak stručně „proč mi stojí za to tohle s tebou řešit, proč tě miluju a chci, aby nám oběma spolu bylo dobře“.
Vždycky, když někoho tepete, je dobré ho za něco taky pochválit, to je konec konců stará známá poučka dobré zpětné vazby.
Stejně tak důležité jako zachytit to, co ve vztahu vnímáte jako negativní, je totiž vystihnout a dát najevo to, co vidíte jako pozitivní, co oceňujete. Pár slov o tom, proč partnera pořád milujete a co se vám na něm líbí, může působit jako takové diplomatické vyvážení.
Někdo to rád spíš vlažné, efektivní a konstruktivní
A proč ne? Takto strukturovaná schůzka s předem připravenými písemnými podklady může někomu vyloženě vyhovovat. Na vášeň může být prostor jinde než zrovna v hádkách, že… Pokud vám to pomůže a najdete v tomto komunikačním postupu dokonce snad zalíbení, můžete z toho kromě jednorázových vyjasnění udělat i pravidelná sezení např. jednou za týden nebo dva.
Během té doby je dobré si poznamenávat situace, které jsou pro každého z vás nekomfortní, zraňující nebo vás v nich partner vyloženě vytočil do běla. Časem se z toho mohou vyjevit „typické spouštěče nekontrolovatelných reakcí“ (velmi často stojí za typickými hádkami o úplných blbostech). S tím se pak dá velmi dobře pracovat.
Je to takový manažerský přístup, ale může přinést mnoho dobrého. Možná budete za nějaký čas mile překvapení, že se seznam problémů či „prohřešků“ bude postupně zkracovat. Až dojdete do bodu, kdy budete vyloženě hledat, co byste tak mohli řešit. I tak se dá pojmout léčebná kúra vzájemné lásky.
0 komentářů