Láska a partnerské vztahy jedou co se týče aktivní péče málokdy čistě na principu fifty fifty. Ano, je to tak, i když to někoho možná zarazí (…to je dost nefér, ne?) nebo přímo i naštve (…no tak to ne, na to se já můžu vykašlat!) Jenže v reálu je pravda taková, že vám nikdo nezaručí, že v každičký okamžik bude váš vklad a vklad vašeho parťáka rozdělen přesně 50 / 50.
Modelová situace: Jeden z vás měl super den, všechno šlo jako po másle. Druhý z vás měl den pod psa. Začalo to už tím, že se špatně vyspal, pak jeden neúspěch v práci, hádka s kolegou, doma další a úplně zbytečná hádka se synem a jako by toho už tak nebylo málo, rozlil šťávu z červené řepy po celé kuchyni. A teď co s načatým večerem… Nevím jak vy, ale já to spíš než na týmovou práci 50/50 vidím na snahu o pozitivní převzetí situace 80/20. Ze svého parťáka víc než 20 nevymáčknete, ale celková atmosféra kvůli tomu jít do háje nemusí.
Jestli o dávání lásky začnete moc přemýšlet a úzkostlivě si hlídat skóre, už jen tím se volné proudění lásky naruší.
Partnerské vztahy a kupecké počty
Láska v dlouhodobém vztahu funguje tak, že v den, kdy jeden může dát jen 30%, ten druhý se ideálně bude muset pokusit dát 70% a naopak. Milující vztahy v každodenní praxi prostě nestojí nutně na tom, že každý neustále přispívá rovným dílem. Takové vnímání není dlouhodobě udržitelné.
Ve zdravém milujícím vztahu jsou oba ochotni se v daném okamžiku vzájemně přizpůsobit podle toho, co si situace žádá. I když to zrovna znamená dát víc, zatímco ten druhý třeba prostě nemůže jinak a dá míň.
Láska, partnerské vztahy a týmová práce
Tak nějak vypadá zdravá týmová práce. V lásce se prostě na přísné každodenní hlídání rovnováhy úplně nehraje, čehož samozřejmě nesmí ani jeden z vás nějak dlouhodobě a programově zneužívat.
V dlouhodobém plánu samozřejmě určitá rovnováha dosažena být musí. Ani jeden z partnerů se nesmí cítít využíván nebo zneužíván a nesmí mít pocit, že celý vztah nese na hrbu jen on. To už souvisí i se sebeláskou a hlídání svých hranic. Každý z parťáků musí vnitřně cítit, že dostává také něco na oplátku, že je láskou ve vztahu naplněn. V opačném případě je potřeba se ozvat a téma co nejdřív otevřít.
A když nemá kde brát ani jeden…?
Milující partnerské vztahy fungují tak, že konkrétní zápřah a nastavení aktivity se mění podle aktuálních potřeb.
Společný život možná přinese dny, týdny, měsíce a klidně i roky, kdy jeden partner bude na roztrhání a druhý se víc „poveze“. I to se může stát. Pak je to otázka niterných potřeb, tužeb, čím si navzájem udělat radost a jak si co vynahradit.
A společný život dokonce může přinést i dny, týdny, měsíce a klidně i roky, kdy nebude mít energii ani jeden. Opravdu život tak těžký někdy je. Jeden z vás je na nule nebo max na 20, druhý z vás je na nule, max na 20. Pak máte jedinou šanci a to je snaha o taktickou minimalizaci škod. Dejte si vzájemně prostor a snažte si navzájem co nejmíň ublížit.
Velmi v tomhle pomáhá skoro až radikální upřímnost a otevřenost. Říct: „Hele, promiň, ale já jsem dnes úplně na dně, potřebuju být sám – mlčet – dělat si svoje, na víc nemám síly. Jsem nepříjemný/á i sám/a sobě, nechci dělat dusno a ublížit ti…“
A společný život dokonce může přinést i dny, týdny, měsíce a klidně i roky, kdy nebude mít energii ani jeden. Opravdu život tak těžký někdy je. Jeden z vás je na nule nebo max na 10, druhý z vás je na nule, max na 10. Pak máte jedinou šanci a to je snaha o taktickou minimalizaci škod. Dejte si vzájemně prostor a snažte si navzájem co nejmíň ublížit.
Uznání, vděčnost a přijímání lásky
S dělbou práce a se zdánlivě nevyrovnaným skóre aktivity souvisí taky jedna magická dovednost – vděčnost a uznání. To jsou veličiny, které mají ve vztazích přímo kouzelnou moc. A je dobré je trénovat. Každý den. Když si přečtete nějakou základní příručku o psychologii, hezky čtivě je napsaná např. Najděte si svého marťana od Marka Hermana, zjistíte mimo jiné, že my lidé jsme na uznání a pohlazení nastaveni. Potřebujeme to ke spokojenosti a vůbec k životu, dá se říci.
Když druhému za odvedenou „práci“, tedy za projevenou lásku, projevíte uznání a vděčnost způsobem, který ten druhý má rád, celá ta rovnice začne dávat hlubší smysl. Z nezáživného účetnického počítání má dáti / dal se rázem stává schéma perpetuum mobile koloběhu lásky. A o to jde, láska musí kolovat…
Život je naprosto nepředvídatelný, nevíte, co se zítra nebo za minutu semele. Tak se přece nebudete hlídat, že pro dnes už máte „splněno“ a padla!
0 komentářů