Chvíle naslouchání je dar. Dar zdarma, přesto nad zlato i brilianty. Proč je právě naslouchání ve vztazích tak mega důležité? Proč je to tak klíčová dovednost umění milovat? Naslouchání je jak ten nejsilnější vývar z lásky, který zasytí a pořádně zahřeje u srdce. Když chcete někomu dát pořádnou koňskou dávku lásky, naslouchejte mu!
K vypilování dovednosti naslouchat jsem tu už několikrát nabádala a uváděla i pár základních pravidel pro začátečníky. Může se to naučit každý. Má to určité nástrahy, ale zase to není raketová věda, nebojte. Nejdůležitější je na tom „jen“ chtít nasměrovat vaši pozornost a zájem, vlastně nic víc. Teď mám pro vás i dvě nové jednoduché směrovky, které vám třeba pomohou praktikovat naslouchání ještě lépe.
Naslouchat je něco jako dotankovat druhému prázdnou nádrž, zatímco radit a nabízet řešení je stejné jako říkat druhému, kudy přesně má (s prázdnou nádrží) jet. Dr. Richard J. Cookerly
Narazila jsem na ně v naprosto skvělém rozhovoru v DeníkuN s Kate Murphyovou, autorkou knihy o naslouchání. Už samotný název článku – „Už tě vůbec nepoznávám.“ Jak jsme si přestali naslouchat a kam nás to může dovést – hodně napoví. Já z toho pro vás vyzobnu pasáž, která je podle mě v lásce naprosto zásadní. Ale vřele doporučuji přečíst si rozhovor celý, dozvíte se tam spoustu zajímavých informací o komunikaci, naslouchání a poslouchání obecně, nejen s blízkými, a může se vám to hodit kdykoliv a kdekoliv.
Zájem a empatie, to je oč tu běží
„Během každé konverzace bychom měli mít na paměti dvě otázky. Pokaždé, když do rozhovoru vstupujete, měli byste si je připomenout a pokaždé, když z něj odcházíte, měli byste znát odpověď. Ty otázky jsou: Co jsem se o tomhle člověku naučil? A jak se tento člověk při našem rozhovoru cítil? Jestliže dokážete na tyto otázky po skončení konverzace odpovědět, jste o dost blíž tomu, aby se z vás stal lepší posluchač.“ Kate Murhyová
Obě tyto otázky jsou strašně důležité. Jde tu o zájem, hlubší poznání a empatii. V případě láskyplného dlouhodobého vztahu někdy nastanou situace, kdy ta druhá otázka – tedy jak se ten druhý během rozhovoru cítil – je dokonce možná ještě o fous důležitější. Když budete chtít miláčka nasloucháním pohýčkat, např. když se mu něco nepěkného přihodilo, pak zcela určitě.
Tak. A je to. Dvě otázky, které mít podle Kate Murphy na paměti. Přeloženo do partnerského života: Co jsem se o svém miláčkovi tímto rozhovorem dozvěděl/a? Jak se můj miláček při našem rozhovoru cítil?
Z toho také vyplývá, že o faktický obsah sdělení, co přesně, kdo, jak udělal nebo co se stalo a nestalo, o ten vlastně jde až v druhé řadě. Tedy přesně to, na co nám v hlavě často automaticky jede mnoho nevyžádaných rad a poznáme, to lze a je navíc záhodno zcela opomenout.
Podstatnější je totiž dozvědět se například: jestli je partner spokojený s tím, jak se se situací vypořádal, jak vidí ze svého pohledu, co se mu povedlo / nepovedlo a jestli je za to na sebe třeba naštvaný nebo jestli mu to je líto, jaké jeho vlastnosti se zrovna ve sdílené momentce projevily, proč ho/jí to tak vytočilo, že toho má poslední dobou asi hodně a tohle mu/jí přidalo ke stresu, že to má těžké, když musí jednat s takovými lidmi, ale na tu hrůzu to celkem dobře zvládá, jaký vztah má k tomu nebo onomu kolegovi, jak se změnil a co to pro něj znamená, a tak dál a tak podobně…
Toto je typ informací, který je důležitý, právě tak totiž aktualizujete mapy. Máte díky tomu povědomí, jak se vy dva partneři jako lidé vyvíjíte. Protože to je stará známá věc, že my lidé jsme díla ve vývoji a je potřeba mít přehled.
Pravidelné vzájemné chvíle naslouchání jsou prevence takových těch stavů „nějak jsme se najednou odcizili“. Najednou to nikdy není. To odcizování je střádání nezájmu a neznalosti. A je dobré si uvědomit, že u toho bohužel funguje princip složeného úročení. Propast nezájmu a z ní pramenící nespokojenosti partnera díky tomu narůstá o dost razantněji, než si obvykle chceme připustit.
Chvíle naslouchání nikoho nezabije a vše dobré jen posílí
Proto je vždycky lepší prohlubovat zájem. Věnovat pozornost. A naslouchání je ten nejefektivnější nástroj, který my lidé máme k dispozici. Jestli ho ještě neovládáte úplně perfektně, učte se. Dáte tak svým blízkým ten nejlepší dárek!
Jestli patříte mezi lidi, kteří daleko víc než naslouchání milují diskuse, snášení argumentů a dávání rad – a takových je fakt hodně, to je běžný stav, dohodněte si jasné signály. Ono to neznamneá, že od teď si budete se svým parťákem pořád jen vzájemně zenově naslouchat. Naslouchání je trochu náročnější, vyžaduje napření energie a pozornosti. Takže ona opravdu stačí chvíle (cca 10, 15 nebo 20 minut) a když je tato forma psychohygieny pravidelná, hurá 3x sláva, to bude radosti! A není nic snadnějšího než si pak jasně říct: „Stalo se mi dnes to a to, prosím tě vyslechni mě chvíli, rady tentokrát nepotřebuju.“ A hned víte, jaký styl konverzace je zapotřebí…
0 komentářů