Když jsem si četla skvělý rozhovor PhDr. Labusovou o pláči školáků, kde najdete mimo jiné i podrobný návod, jak se chovat vůči plačícímu dítěti z role učitele i spolužáka, uvědomila jsem si, že shrnutí dobré reakce na pláč se v rámci vzdělávání v umění milovat hodí připomenout i dospělým.
O tom, že i v sebe láskyplnějším vztahu dojde na konfliktní vyhrocené situace a slzy, snad nemusí být pochyb. Dovednost „ustát“ vypjaté situace a silné emoce partnera s otevřením srdcem a láskou je trochu vyšší dívčí, ale je to důležitý základ spokojených vztahů. Právě vědomí, že před druhým můžete plakat (nebo se vztekat, křičet…), že vám můžou „rupnout nervy“, přináší do vztahu kvalitu bezpečného přístavu. Dopřát si navzájem takovou emoční svobodu je pro mě známka hluboké opravdovosti lásky.
Mnoho lidí, a řekněme si narovinu, že ve vztahu jsou to více muži než ženy, si neví rady ani s pláčem cizím, ani vlastním. V dlouhodobém vztahu je dovednost poskytnout pořádnou emocionální podporu ale fakt zásadní.
Vycházím-li ze svého osobního průzkumu, setkávám se s několika přístupy / zkušenostmi:
- když partnerka začne plakat, je mi to líto, ale současně je mi to nepříjemné, protože NEVÍM, CO SE ODE MĚ OČEKÁVÁ (…račte číst dále, dozvíte se to…)
- je to nefér, cítím se zahnaný do kouta
- připadá mi, že partnerka pláče zneužívá, vydírá mě
- partnerka přede mnou vůbec nepláče nebo jen výjimečně (a to je také důležitá informace…)
Ano, s tím pláčem je to skutečně všelijak. Alfa omega našeho současného přístupu jsou naše zkušenosti z dětství. Na základě těchto zkušeností si dovolíme nebo naopak nedovolíme plakat před svým partnerem a jako partneři budeme reagovat různě: ideálně soucitně, ale také můžeme mít sklon pláč znevažovat, zlehčovat, ignorovat nebo nám je zkušenost být svědkem pláče tak nepříjemná, že raději utečeme (a ještě hůř, na útěku něco peprného na plačící osobu štěkneme).
Proč je pláč důležitý a zdravý
Fakt: Pláč je přirozená a zdravá reakce na organismu, protože velmi účinně uvolňuje napětí. Pomáhá nám se vypořádat se zraněním, bolestí, pocitem zoufalství nebo zmatku. Plakat můžeme i z radosti a dojetí (tzv. reflexní slzy). Zajímavé ale je, že z vědeckého pohledu je chemické složení slz „z bolesti“ jiné než slz jiného ražení.
Podle Dr. William Freye z USA, biochemika – „odborníka na slzy“, obsahují tzv. emoční slzy (na rozdíl od těch reflexních) stresové hormony a některé toxiny, které se v těle během emočního stresu kumulují a tímto způsobem dochází k jejich přirozenému vylučování. Další studie naznačuje, že pláč zřejmě stimuluje i tvorbu endorfinů, hormonů dobré nálady, které mají i analgetické účinky
„Pláč je důležitý regulační prostředek pro zvládání výjimečných situací. Jde o důmyslný způsob, jaký máme k dispozici pro udržování vnitřní rovnováhy a dokončení cyklu napětí a uvolnění. Jeho potlačování má pro lidský organismus i pro stav psychiky negativní důsledky, ať už jde o zvýšení krevního tlaku, zrychlení tepu, silné pocení, pocity úzkosti a ohrožení nebo vyplavování stresových hormonů… Bylo zjištěno, že lidské slzy – vyplakané ve stresu na rozdíl od těch, které oko vyplavuje třeba při krájení cibule – obsahují stresový hormon ACTH, který spouští produkci glukokortikoidů a dalších látek. Z tohoto pohledu je pláč srovnatelný s jinými prostředky těla, odvádějícími odpadní látky, tedy s vydechováním, pocením či vyměšováním. Je proto opravdu důležité dovolit plakat těm, kteří to potřebují, a ano, někdy také sami sobě. Mnoho studií potvrdilo souvislost mezi možností plakat a stavem zdraví. Dovolit (si) plakat znamená pečovat o vnitřní rovnováhu.“, říká Dr. Labusová v rozhovoru pro časopis Prevence (4/2017).
Pláč jako příležitost pomoci
Berte pláč jako příležitost svou partnerku / partnera podpořit. Dovednost poskytnout emocionální podporu se dá naučit a patří mezi základ sociální a emoční inteligence. Jestliže tyto druhy inteligence nepatří mezi vaše silné stránky, zlepšete to.
Jako rodiče máme navíc možnost ovlivnit, jak budou takové situace prožívat v dalších vztazích děti. Bude pro ně přirozené podržet v nelehké situaci plačícího kamaráda a jednou i partnerku nebo partnera? Nebo se to jednou budou pracně učit?
Projevit empatii, nabídnout podporu. Nemusí se nic říkat a už vůbec ne radit, stačí vzít za ruku, pohladit, obejmout… A existuje ještě jedna kouzelná otázka: „Co pro tebe můžu udělat?
Manuál pro žáky: Co mám dělat, když vidím spolužáka plakat?
- Pláč je zdravá a normální reakce člověka ve vypjaté situaci.
- Když někdo pláče, a není to z radosti, něco ho bolí nebo trápí. Možná se zranil nebo se cítí být osamělý nebo se mu něco jiného zlého přihodilo. Zdravou a podpůrnou reakcí je vyjádřit plačícímu člověku svou účast.
- Zeptejme se: „Co se ti stalo? Co pro tebe můžu udělat?“ Někdy se plačící člověk rozpovídá, jindy na naši snahu o komunikaci nereaguje nebo ji odmítá. Možná uvítá fyzický dotyk (pohlazení, objetí) nebo dá najevo, abychom jen byli s ním, ale nedotýkali se. Možná se ale také bude zdráhat nebo si bude přát být sám. Respektujme jeho přání. Pokud projeví zájem o samotu, ujistěme ho, že i tak na něj myslíme a zůstáváme na blízku.
- Čím těžší je zranění nebo situace plačícího, tím obtížnější bývá najít správná slova útěchy. Naslouchat bývá důležitější než chtít za každou cenu něco udělat. Především dejme najevo: „Jsem tu, kdybys potřeboval/a“.
- Nezahrňme plačícího svými radami ani doporučeními, jak situaci řešit. Zdržme se i frází typu „Neplač“, „To přejde“, nebo „To nic není“.
- Důležité je projevit nevtíravý zájem a nabídnout pomoc, pokud ji situace vyžaduje. Ovšem pozor, nabízejme jen to, co skutečně můžeme dát. Plačící nepotřebuje další zklamání z našeho nesplněného slibu.
- Pokud se staneme důvěrníkem plačící/ho, respektujme jeho/její případné tajemství.
- A co když se i utěšující osobě samé začne chtít plakat? Není důvod, proč by se tomu měla bránit. Společné slzy mají velkou sílu a dokáží odplavit spoustu bolesti a trápení.
Zdroje:
Rozhovor s PhDr. Evou Labusovou pro časopis Prevence
The Health Benefits of Tears – Psychology Today (v angličtině)
0 komentářů