Čím více toho o vás druhý ví, tím lépe – o to k sobě budete mít blíž
Jak to v praxi vypadá: Individuálně… A čas vám hraje do karet. Postupem času, při různých příležitostech, v intimních chvílích, během upřímných hovorů H je dobré druhému sdělit co se vám honí hlavou, jaké máte nálady, po čem v životě toužíte, co máte rádi, co vám dělá dobře, co si přejete, ale i zásadní životní zážitky, radosti, strasti, obavy, touhy, sny, za co se stydíte, čeho se bojíte, různé příjemné i nepříjemné záležitosti ze své minulosti i přítomnosti, úchylky, trapasy, traumata… Čím více toho o vás druhý ví, tím lépe!
Nebojme se duševní nahoty!
Chce to odvahu, protože mnohdy máme problém přiznat si leccos i sami sobě. Ale chodit s kůží na trh se v lásce prostě musí. Postupné odhalování a rozkrývání, co si opravdu myslím, co cítím, co z jakých pohnutek dělám, kdo vlastně jsem, jak a v čem se měním a sdílení své duševní podstaty s milovaným člověkem je snad nejmocnější nástroj prohlubování vzájemné lásky a intimity. Jedině tak totiž máte možnost, aby vás váš muž nebo žena milovali takovou nebo takového, jací jste. Bez přetvářek. Milovat jen obraz druhého, který reálně neexistuje, nemá valného smyslu. Krom toho, udržovat ten přelud na živu stojí hodně sil. A život letí jako jelen, prožít jej v pravdě je to nejlepší a nejjednodušší, co pro sebe i druhé můžete udělat. Chcete-li v životě zažít opravdovou lásku, buďte sami opravdoví.
Láska je celoživotní dobrodružství a pravda je jen pravda
Poznávání sebe a druhého je celoživotní dobrodružství. Další důvod, proč ani v dlouhodobých vztazích nemusí být vůbec nuda. Člověk získává odvahu krůček po krůčku vydávat sobě i druhému svá tajemství. Zajímavé je, že kapacita našich nejbližších přijmout a zpracovat třeba i ty nejhorší hrůzy, bývá většinou daleko větší, než si původně myslíme a než se bojíme. V tom blízké často dost podceňujeme.
Někdo mívá pocit, že musí druhé „chránit“, a proto odmítá pravdu říct. Ale před čím? Pravda je „jen“ pravda. A oproti různým domněnkám a představám bujícím v hlavě i mnoho let bývá spíš slabý odvar. Důvěřujte druhým, že pravdu unesou. Jít s pravdou ven je zdaleka nejlepší prevence různých nedorozumění. A že jich ve vztazích je! Pravda je skvělá proto, že prostě víte, na čem jste. I když ji ten druhý odmítá přijmout nebo když ji neunese – to je pro vás taky informace. A sakra důležitá, protože pak je tu otázka, proč být s někým, kdo vás nedokáže milovat doopravdy, takového, jaký jste.
Ve zdravém vztahu platí, že se ani jeden z partnerů nebojí cokoliv říct.
Nemám na mysli běžné obavy nebo spíš takový ostych říct něco nepříjemného. Jakmile se BOJÍTE cokoliv pravdivého říct kvůli přemrštěné reakci, kvůli jakékoliv formě trestu, není to dobré. Považujte to za jeden ze signálů, že váš vztah není zdráv a hledejte další signály. A když si přiznáte pravdu a uvědomíte si, že jich je víc, spolehněte se na vlastní sebelásku a jděte z takového vztahu radši pryč.
Nahota duševní i fyzická
Speciální oblast, kde se hodně leccos zakrývá, předstírá nebo neříká, a kde je hodně co odhalovat, je sex. Jo, zase ten sex. Sex je považován za natolik vážnou a ošemetnou věc, že se lidé bojí říct nebo vyjádřit svoje touhy a představy. Je to strach odhalit se vlastně skrz naskrz – zevnitř i zvenčí. Určitě to je velká výzva. Podle takového osobního průzkumu bych řekla, že kdo má problémy s fyzickou nahotou, bude zdrženlivější i v odhalování duševním. Dobré je ale pochopit, že jestli má člověk zrát a růst, a jestli má společná láska kvést, naučit se otevřenosti je nutná podmínka. Posune vás dál. Děláte tím hodně pro vztah, ale ještě více pro sebe.
Muži se bojí dávat najevo svoje fantazie a přání, aby se ženy nelekly. Ženy se bojí říct jak přesně co chtějí, aby nezranily mužské sebevědomí. Vítejte v bludném kruhu.
Nic na světě nezjednoduší sex lépe než sdělit si: to se mi líbí, to ne, tohle mě zaujalo, to je mi odporný; měla jsem takový divný zážitek, tak jsem od té doby v tom a v tom zdrženlivá, ale můžeme to někdy zkusit; vrací se mi takový temný erotický sen, no tohle ani náhodou atd. atd. Muži se bojí dávat najevo svoje fantazie a přání, aby se ženy nelekly, ženy se bojí říct jak přesně co chtějí, aby nezranily mužské sebevědomí… Trochu začarovaný kruh. A tak se to kupí, jedno nedorozumění se plácá na druhé, a pak, když se jeden osmělí a vyřkne, kde ho pata tlačí a nemůže už dál, nestačí se oba divit, jak moc to pomohlo a proč už to dáááávno neudělali. To je ten lepší scénář. Pak jsou tu taky milenky, milenci a rozvrácené rodiny… A přitom by mnohdy stačilo být jen o fous sdílnější.
Jděte do toho – domácí striptýz
K duševnímu odhalování ještě jednu poznámku. Platí to koneckonců i o striptýzu fyzickém, nejste-li tedy rozený exhibicionista. I domácí amatérský striptýz stojí hodně odvahy, to nepopírám. Jako za všechno nové a neozkoušené platíte studem a pocity nepatřičné trapnosti. Hodně hovorově a s velkou nadsázkou řečeno, budete si zpočátku připadat jako idiot. Budete se cítit zranitelní, což má málokdo rád. Ale když budete chtít, překonáte to. Dýchejte zhluboka a v duchu si opakujte, že děláte dobrou věc a když nic, bude z toho minimálně zajímavá zkušenost. Ono se to ale většinou přehoupne a pak už ze sebe budete mít hlavně radost. A jednou vám tahle cena v porovnání s výsledky bude připadat jako úplný pakatel.
0 komentářů