Lekce láskyplné úcty aneb přihraj Královnu!

  • Autor
  • Karolina
  • Fotografie
  • Unsplash.com

Cesty lásky a romantiky jsou někdy fakt nevyzpytatelné. V životě i na papíře. Tak třeba: s asi největší psanou romantikou letošního roku (zatím) jsem se kupodivu setkala v knížce o výchově dětí a ještě ke všemu z per dvou chlapů. Ta knížka se jmenuje „Jsi tam, brácho?“ a napsal ji Marek Herman a Jiří Halda.

Doporučuji číst, za mě je skvělá a jsou v ní „haldy“ odžitého moudra. Ale pro někoho může být zrovna kniha o dětech a výchově úplně mimo a bylo by mi hrozně líto, aby tato fakt mimořádně dobrá „partnerská“ pasáž o Královně a Králi zapadla.

Protože to by byla velká škoda! To je totiž lekce o lásce a respektu par excellence. A lásky čas je v plném proudu, tak třeba trocha inspirace přijde vhod.

Taková normální královská romantika

„….Hlavní úkol Královny je nenechat si věci líbit. V dobrém slova smyslu mít vládu nad vlastním životem. Stejně tak Král. Má vládu nad svým životem a nenechá si věci líbit. A platí přitom nádherný princip, který jsem se naučil v divadle od herců: Královna se nehraje, Královnu hrají ostatní, Tím, jak se k vám chovají. Pak každý pozná, že jste Královna. A mezi partnery je to vzájemné rodinné kralování, kdy jeden druhému hrajeme Krále a Královnu. Ale první táta mámě, protože je džentlmen, Jdu si udělat kafe, dáš si taky? Když usne v obýváku, muž se zvedne, zajde pro deku a opatrně ji přikryje. A když odpoledne přiletí jak uragán, nadšená a ještě plná energie vypráví, jak se jí povedlo složité jednání v práci, tak táta před dětmi řekne: vidíte? To je vaše máma. Ale hlavně, hlavně táta nedovolí, aby máma sloužila dětem, a dětem nedovolí, aby si nechaly sloužit, protože hraje své ženě Královnu. A je jasné, že obdobně máma hraje Krále svému partnerovi, že jo. Protože ani on se nemůže hrát sám. Ohromně mi jako chlapovi prospěje, když moje žena třeba ocení, že jsem při návratu domů bezpečně odřídil těžkou cestu. Anebo úplně obyčejná věc: že je zase v pořádku vypínač. Cokoli.“

Dobré, že?

Z vlastní zkušenosti vám mohu potvrdit, že žít v tomto smyslu královský život je úžasné. Chtěla jsem připsat ještě štěstí, ale toto štěstí přeje připraveným a hlavně těm, kteří mají kuráž. Kuráž se učit, mít touhu aktivně se podílet na blahu druhého a pořád společný život ladit k co nejlepšímu. Jsou to drobnosti ve všedním běhu, které ale nakonec dělají lásku jak trám. A navíc si tím vzájemně posilujeme sebelásku a sebevědomí.

Chlapům ta stručnost jde nějak líp… Na pár řádkách dokážou zhustit několik zásadních momentů, které do určité míry odlišují spokojené a nespokojené partnery. Je to zajímavé, ale páry, které si vzájemně a upřímně umí hrát Krále a Královnu poznáte snad hned, jak vstoupí do místnosti. Je radost s takovými lidmi trávit čas. Ta kvalita vzájemné láskyplné úcty je strašně přitažlivá. Společné kralování je jeden z mnoha darů, kterým může dlouhodobý vztah obohatit život tak jako nic na světě.

Prostě Láska, no…

 

*