Končí prázdniny, nastává čas vyprávění zážitků z cest. Dejte si vzájemně prostor vyprávět tak, jak „komu zobák narostl“. Skákání do řeči a přerušování vyprávění kvůli upřesňování a doplňování detailů patří mezi poměrně časté a dost otravné komunikační zlozvyky. Ne každý je a musí být rozený vypravěč. Zkuste ustát všechny nepřesnosti nebo okliky. Zdánlivě se jedná o maličkosti, ale ve své podstatě jde o hodně – o respekt a vzájemnou úctu.
Pokud svého parťáka nepříjemně přerušujete nebo máte tendenci mu do vyprávění zasahovat, dáváte tím najevo, že ho nerespektujete. Nedáte mu prostor se vyjádřit, nenasloucháte, Co mohou takové „nevinné“ drobnosti ve vztahu natropit, to dobře víme například z Války Roseových – scéna s památným vyprávěním o křišťálovém servisu mluví za vše. Bohužel, tento film je v lecčems dost realistický.
Upřesňování detailů, které nikoho nezajímají
Mám na mysli přerušení vyprávění, které je zbytečné a bezohledné a extrémně vražedné v kombinaci s doplňováním detailů a upřesňováním volených slov. Jestli to děláte, pokuste se to odnaučit.
Nebojte se, když někdo něčemu nebude rozumět, zeptá se, ozve se, v rámci skupiny dobrých kamarádů můžete slyšet i výzvu „hele, zkrať to trochu…“. Ale jestli ve svém partnerovi nebo partnerce vyvoláte dojem, že jste ho nebo ji (zase) nerespektoval/a, zklamal/a, to je daleko větší problém.
Vyprávění může vyloženě váznout a klidně můžete být svědkem, že se posluchači nudí nebo něčemu třeba nerozumí. Poslouchat vyprávění někoho, kdo vyprávět zrovna moc neumí, může být skutečně zkouška trpělivosti všech zúčastněných. I ta nejlepší historka nebo vtip se dá stokrát zkazit.
Možná je těžké to pochopit, ale hodně lidem jsou fakta typu přesné místo, čas, počty lidí, rozměry atd. úplně jedno! Pokud někdo něčemu nerozumí, zeptá se, nemusíte to předjímat a řešit za ostatní a zbytečně tím svého miláčka urazit. Jestli někdo potřebuje vědět přesné detaily, můžete je doplnit i později.
Přesto všechno se takové situace dají pojmout s láskou a respektem. A na to se soustřeďte, protože TO a jedině to je skutečně důležité. Všechno ostatní – obsah vyprávění i styl, na tom vlastně nesejde. Jestli jste k moři přijeli odpoledne nebo večer, míjeli jste město X nebo Y nebo se k jádru pudla dostaneme přes zbytečnou odbočku, to je ve výsledku každému úplně jedno.
Když jde o respekt, jde o všechno
Známe to všichni. U cizích lidí člověk podobné nešvary možná ještě jakž takž snese, pomyslíme si leccos a mávneme nad tím rukou nebo se naopak snáze asertivně ozveme. Ale u blízkých a našich miláčků to je ožehavá věc. Je to více osobní, často k tomu je nakupená další negativní bagáž, takže mávnout rukou nad tím nechceme a asertivně se ozvat často znamená začátek konfliktu – ať již otevřeného nebo doutnajícího pod povrchem po zbytek večera.
Samozřejmě, existují situace, které se jinak než bez přerušení a skočení do řeči neobejdou. Čím více lidí ve společnosti, tím náročnější je udržet pozornost všech a někdy je to doslova nemožné, obzvláště jsou-li v dosahu děti (nebo opilci).
Pokud svého partnera nepříjemně přerušujete nebo máte tendenci mu do vyprávění kafrat, dáváte tím najevo, že ho nerespektujete. Nedáte mu prostor se projevit, nenasloucháte. Respekt jde ruku v ruce s tolerancí, v tomto případě s tolerancí nepřesného nebo nezáživného vyprávění. Když někdo vypráví, respektujte jeho „básnickou licenci“.
Očekávat nerušené souvislé hovory v rámci velké společnosti je dosti utopické a brát si všechna přerušení hovoru osobně bez ohledu na složitost situace také není v pořádku. Nicméně i takové nutné skočení do řeči se dá ošetřit s maximální ohleduplností, respektem a dokonce i elegancí.
Jak se skákání do řeči vyhnout
Jestli podobné téma se svým partnerem nebo partnerkou řešíte, nebo neřešíte a máte pocit, že byste chtěli a měli, protož vám skákání do řeči vadí, promluvte si o tom v soukromí a v klidu. A pokud se to nezačne lepšit, promluvte si znovu. Nenechte se odbýt. Hlavně to prosím neřešte ve společnosti přátel nebo rodiny.
- V soukromí sdělte partnerovi svoji nespokojenost – soustřeďte se na vyjádření SVÝCH pocitů z takové situace („Vždycky mě to mrzí, když mě nenecháš mluvit, připadám si zahanbeně, cítím se nerespektovaný, nenecháš mě domluvit a já hned znervózním, pak se nemůžu vymáčknout už vůbec…“)
- Domluvte si jasnou signální („Přiznávám, že někdy jsem ráda, když mi pomůžeš a doplníš fakta, ale pojďme se domluvit, že tě o to jasně požádám, jinak do mé řeči prosím nezasahuj…“)
- Pokud vám vadí, že druhý vyprávěl něco nepřesně nebo si k tomu moc vymýšlel, sdělte mu to v soukromí, neřešte to ve společnosti („Hele, bylo mi to nepříjemný, jak jsi to vyprávěla a překroutila to….“)
- Pokud někdo něčemu nerozumí, zeptá se, nemusíte to předjímat a řešit za ostatní a zbytečně tím svého miláčka urazit.
- Pokud někdo potřebuje vědět skutečně přesné detaily, můžete je doplnit/zjistit později. Možná je těžké to pochopit, ale hodně lidem jsou fakta typu přesné místo, čas, počty lidí, rozměry atd. úplně jedno!
- Vezměte vítr z plachet: Vypravěč, který si je vědom své slabé stránky, může přerušování předejít třeba úvodem ve smyslu „…promiňte, pominu detaily nebo možná nebudou úplně přesné, kdyby to někdo fakt potřeboval vědět, můj muž vám to PAK rád upřesní…“
- A je tu ještě jedna – mnohdy úplně ta nejjednodušší možnost – složitější vyprávění o nějakém společném zážitku nebo šroubovanou historku rovnou nonšalantně přenechte partnerovi. Často se sice ukáže, že dotyčný také není bůhvíjak geniální vypravěč, ale to je jedno. V duchu se tomu můžete zasmát. Prokažte velkorysost a toleranci. Hlavně si nevyřizujte účty a neskákejte do vyprávění „na oplátku“.
Pokud vás to trápí, téma se otevřelo a skákači přesto skáčou občas dál, naučte se jasně, ovšem s ohledem na přítomnou společnost i pokud možno příjemně, ozvat a přihlásit se zpátky o slovo. Skákání do řeči je dost tuhý zlozvyk, takže někdy se možná i při vší vůli dotyčný nechá strhnout a udělá to zas.
Dlouhodobé vztahy vyžadují toleranci na všech stranách, mnohdy je nutné ocenit aspoň snahu. Každá situace, ze které společně vybruslíte lépe než dříve, se počítá!
0 komentářů