Láska a kvalita vztahů s nejbližšími prochází v karanténě velkou zátěžovou zkouškou. S nervy na pochodu a omezeným prostorem je hýčkat lásku o dost těžší úkol než za běžného provozu, na který jsme doposud byli zvyklí. Zase na druhou stranu, nucené osekání různých kratochvílí mimo domov nám ušetří dost času a tím pádem můžeme svým blízkým věnovat (konečně!) více drahocenné pozornosti. A strach o zdraví dokáže zahrát na ty nejlepší struny v nás – pokoru, vděk, pomoc a péči. Projevy lásky teď vidíme všude kolem v daleko vyšší koncentraci než obvykle. I to je dobrá inspirace.
Karanténová lekce nás v umění milovat perfektně potrénuje. Až se život uvolní do normálnějších kolejí, věřím, že z toho v mnoha vztazích vyjde láska silnější než dřív. V duchu rčení „co tě nezabije, to tě posílí“.
Karanténa jako láska v praxi na ostro – co nás naučí a v čem se díky ní třeba můžeme zlepšit?
Poznej sám sebe
Každý máme tendenci řešit spíš druhé, ale ideální je, když se soustředíme hlavně na sebe. Karanténová krize je přesně ta šance, kdy se toho o sobě můžeme hodně dozvědět. Doporučuji udělat si každý den introspektivní inventuru: Co mě vytočilo k vzteku, co mě dojalo, kdy jsem pocítil/a strach, za co jsem vděčná, co jsem si užil/a, co mě rozveselilo, co jsem se zajímavého dozvěděl/a. Hlubší poznávání sebe sama prohlubuje sebelásku. Není to sebemrskačství, není to ani svalování všeho negativního na druhé. Poznat svá pozitiva i negativa, v různých odstínech, v různých situacích. A mít se rád/a, i když se něco nepodaří, dokázat si odpustit.
Poznej své spouštěče nepříčetnosti
Detekovat spouštěče, které eskalují diskusi do nekonstruktivních hádek nebo stavů zoufalství, kdy kolem sebe kopeme hlava nehlava, je už introspektivní vyšší dívčí. Ale právě ve stavu, kdy jsme pospolu upoutáni delší dobu na fleku, máme ideální podmínky si jich u sebe všímat.
Podobně jako se dá vztek přirovnat ke špičce ledovce, tak destruktivní spouštěč nemusí nutně vypadat výrazně a přitom rozpoutá strašné věci. „Něco“ se stane nebo se „něco“ řekne (či naopak nestane nebo neřekne) – a v nás to odšpuntuje akumulovaný vnitřní stres, pocity méněcennosti, ponížení, strach nebo plejádu dalších negativních emocí a začneme jednat neadekvátně situaci. V podstatě se začneme chovat jako malé děcko, na kterého je toho prostě moc. Jak jistě víte, děti reagují různě – vztekem, řevem, pláčem, vzdorem, obviňováním.
Spouštěče jsou strašně důležitá a nelehká psychologická záležitost na kočírování, ale pokud se nám podaří je aspoň někdy nebo částečně vystopovat, už to může přinést jistou úlevu. Vědět je vždycky dobré. Pak se můžu snažit toho vědění v praxi využít. Někdy se to podaří, někdy ne, ale i tak může spouštěč postupně ztrácet na síle. Nechtějme toho po sobě zas úplně moc, někdy fakt úplně stačí naučit se minimalizovat škody. Nejpraktičtější opatření je naučit se, jak ukončit hádku nebo jak napravit situaci dříve, než se totálně vymkne kontrole. Pokud se hádka příliš přiostří, nejlepší je dát si na 20 minut pauzu a vrátit se k tématu, až budete oba v klidu.
Spouštěč obvykle pustí ze řetězu některý z destruktivních vzorců chování, které podrobně popsal dr. Gottman a nazývá je velmi výstižně 4 jezdci apokalypsy. Projděte si je, ať víte s kým máte tu čest, než vám začnou nekontrolovaně drancovat domovy.
Jak zvládnout společnou negaci a depku
Počítejme prostě s tím, že s prodlužující se karanténou zažijeme dost společné i individuální negace. Každému z nás sem tam ujedou nervy. Každý má nárok chovat se chvílemi jak blb. Jistě, máme si co nejvíc pěstovat dobrou náladu, ale ono se to prostě lépe řekne, než udělá. A i když se můžete snažit sebevíc, zase nemá cenu být v neustálé křeči „všechno je v pohodě“. Protože úplně v pohodě to všechno není, ze dne na den se změnil života běh a to není pro nikoho snadné. Úroveň vnitřního stresu je větší, než si myslíme nebo jsme ochotní připustit. A roste s každou chvílí, kterou trávíme u aktuálního zpravodajství.
Takže ano, tolerance. Svých vlastních podivných stavů i druhých. A když se to prostě stane a prskneme na druhé jed nebo si vjedeme do vlasů, vždycky je možné dát posléze najevo pokus o nápravu, omluvu. „Vím, že jsem to přehnal/a, promiň.“ Hodně to pomáhá a nic to nestojí. Vlastně je to prachobyčejná slušnost.
Nebojte se, opravdová láska je realistická, i s negací se počítá a za určitých podmínek leccos unese. Ale musíme tomu jít trochu naproti a ve jménu lásky taky někdy vzít rozum do hrsti.
Jak podpořit a prodloužit chvíle romantiky
Aby nedošlo k mýlce, ona ta karanténa samozřejmě nebude jen depka a děs. Nečekaně naordinovaný pobyt doma v líném tempu je v něčem i velmi příjemný. Bude mnoho chvil, kdy jsme šťastní, že se svým partnerem a rodinou jsme a jsme zdraví a živí. S návaly vděčné romantické lásky si asi každý poradit umíme. Kéž by takových chvil bylo co nejvíce a byly co nejdelší!
Můžeme se víc soustředit na trénování dovednosti takové chvíle cíleně „vyrábět“. Hodit udičku, vyslat pozitivní signál, dát najevo snahu o propojení či sdílení. Láska je především aktivita.
Kolik příležitostí k láskyplnému propojení sám/sama vytvořím?
- Jestli ještě nevíte, co udělá vašemu parťákovi radost, zeptejte se. Můžu ti nějak pomoct? Co by ti udělalo radost? Nespoléhejte na jasnovidectví, ptejte se a žádejte.
- Podporujte smích a humor. Svůj vlastní nebo sdílejte vtipnosti druhých. My Češi jsme v tomhle skvěle pohotoví, reagujeme okamžitě. Společně se zasmát je lék.
- Nemáš chuť na nějaký film? Nedáme nějakou osvědčenou komedii? Dlouho jsme neviděli…
- Co si dnes uvaříme k večeři? Já bych měl/a chuť na… (Jestli v něčem karanténa rodinám mimořádně prospívá, tak je to pravidelné společné stolování. Však láska přece prochází žaludkem…)
- Nezahrajeme si nějakou hru?
- Můžu se tě na něco zeptat….? Aktualizujte své mapy. Nepřestávejte se ptát a zajímat se. Naučte se ptát otevřené otázky a naslouchejte.
- Vzpomínejte na krásné společné zážitky. Pamatuješ, jak jsme před dvěma lety byli….?
Kolik příležitostí láskyplně se propojit najdete, o to „měkčí polštář“ si děláte pro případy situací, kdy vám ujedou nervy a budete se chovat jak slon v porcelánu. Karanténa nám pro sebe navzájem poskytla více pozornosti. A pozornost láska potřebuje jak sůl. Za normálních okolností se jí žalostně nedostává, teď máme skvělou šanci si to vynahradit.
Přihraj lásku!
Láska je jako míčová hra – naučte se podávat, chytat i přihrávat zpátky.
Dávejte najevo lásku. Co nejvíc, neustále, dnes víc než jindy, víc než včera. Jestli máte kolem sebe lazary, nebudete asi moci využít celou škálu projevů lásky. Úsměv a láskyplný oční kontakt je ale z hlediska nakažlivosti bacilů naprosto bezpečný. Sázejte tedy víc na oční kontakt, úsměv, láskyplné slovo, myšlenku, vyjádření podpory a péče. Pořádnou výživnou porci lásky můžete svým blízkým naservírovat i formou naslouchání. Poděkujte, pochvalte z očí do očí. A když to situace nedovolí, zavolejte svým blízkým a přátelům a řekněte jim něco hezkého, třeba že je rádi slyšíte. Nebo pošlete milou sms.
Tak vidíte, láska si umí poradit v každé situaci!
0 komentářů