Proč je stres zabiják sexu a co s tím…

11. 05. 2018

Autor: Loverotika

Fotografie:

Čas čtení: | Počet slov:

Jste často ve stresu? Trochu špatný vtip, že se vůbec ptám, že…

Tak jinak. Přemýšlíte někdy, proč váš sexuální život není takový, jaký byste si přáli? Máte sexu málo? Není nic moc? Není co býval? Dámy, máte problém dosáhnout orgasmu? Máte pocit, že na lásku a milování není čas? Bojíte se, že sex už nikdy nebude lepší? Máte strach, že láska je pryč a jde to všechno ve vztahu z kopce?

Víte, že sexu vůbec nesvědčí dlouhodobý stres? Čím více bude váš sexuální život strádat, o to větší ta hromada stresu bude. Možná už jste chyceni ve stresové pasti a nevíte, jak z toho ven.

Nebojte, dá se s tím něco dělat…

Nejdřív se ale podívejme, proč vůbec stres snižuje chuť na sex. On má stres na kontě i daleko závažnější zdravotní patálie než špatnou kvalitu a kvantitu sexu a živoření lásky. Nechci vás strašit. A navíc mi něco říká, že právě ten starý dobrý božský sex může být daleko větší trhák a důvod k akci než prevence infarktu a celé plejády civilizačních chorob… Že mám pravdu, …pánové?

Stressss… jeden ze zabijáků chuti na sex.

Proč stres snižuje chuť na sex – fyzicky

Když jste vystresovaní, chuť na sex rapidně klesá a za to nemůžete, neděláte to schválně, „na truc“ nebo jen tak z plezíru. Tělu neporučíte. Je to vědecky dokázáno. Pojďme si prosvištět trochu anatomie…

Člověk má v těle 2 nervové systémy: sympatický a parasympatický. Mají rozdělené funkce – sympatický zrychluje, parasympatický zpomaluje, brzdí.

Když lidský organismus čelí nějaké překážce nebo se ocitne v nebezpečné situaci, využívá automaticky sympatický systém a spustí komplexní stresovou reakci – zvýšený srdeční tep, větší potivost, pocit „nejsem ve své kůži“. Jste energeticky nabuzeni, abyste mohli čelit překážce nebo nebezpečí. Jakmile překážku zdoláte nebo nebezpečí pomine, nastupuje „zpomalovač“ -parasympatikus. Dostaví se úleva, …uf, je to za mnou.

Jenže… My dnes čelíme pořád nějakým překážkám, od rána do večera. I nebezpečí na nás číhá všude kolem, stačí vyjet na silnici nebo sledovat zpravodajství. Pořád něco řešíme, máme starosti, obavy. Všichni chtějí všechno hned. Jsme neustále zrychlení. Přijdeme domů z práce a tam na nás čekají další a další úkoly. A tak se hodně lidem stalo, že se sympatický nervový systém prostě zaseknul. Sympatické to není ani trochu – zpomalovač nefunguje a my jsme ve stresu pořád.

Z přírodního a anatomického hlediska ovšem nedává smysl, abychom se ve stavu nejvyššího ohrožení věnovali erotice a sexu. Pomazlit se s partnerem a užít si milování je asi to poslední, co tělo napadne, když jde vlastně permanentně o život. Stres a sexuální vzrušení nejde dohromady. No prostě fakt ne!

Do těla se při dlouhodobém stresu vyplavuje ve vyšších dávkách hormon kortizol a ten blokuje vyplavování testosteronu, který má u mužů i u žen na starost vzrušení a chuť na sex. A právě ten testosteron se v dlouhodobém stresu chudák vůbec nedostane ke slovu!

Proč stres snižuje chuť na sex – psychicky

Ruku v ruce s tím vším jde i emoční uzavřenost. Ve stresu máme dost co dělat sami se sebou, ostatní vůbec neřešíme nebo jen okrajově. Máme tendenci zůstávat ve své bublině a máme tzv. tunelové vidění – já mám stres, MÁM STRES, já mám toho moc, nejvíc na světě…

Emoční uzavřenost a negativita pak dokáže nadělat paseku. Nepříjemné nebo žádné reakce si partneři snadno vyloží jako nedostatek lásky, dochází doslova k drancování citových účtů banky lásky. Nepříjemné chování je velmi nakažlivé a vrátí se jak bumerang. V atmosféře, kde se stres a negativita dají krájet, lze vzkřísit jiskru erotiky jen stěží.

Ale jde to! Jádro pudla tkví v tom, že na základě všeho, co teď víte, se sami se sebou ve stresu a se svým partnerem ve stresu musíte naučit vědomě zacházet. Musíte se začít zajímat o to, jakým způsobem zredukujete stres na fyzické i psychické úrovni a řešit to jako tým.

Mýtus číslo 1 – o stresu se nemluví

Abychom nevypadali, že jsme v něčem neschopní, že něco nestíháme, nezvládáme… Je to pro nás ale přirozené právě i proto, že ve stresu jsme prostě orientováni na sebe, tělo bije na poplach před domnělým nebezpečím a velí nám, abychom se starali o sebe a soustředili se na řešení situace. Uzavřeme se do hradby mlčení a tiše trpíme.

Výsledek? Papiňákový efekt – držíme to držíme, až jednou vyletíme. A z papiňáku pak nevyletí jen tak někdo, ale rovnou slon do porcelánu. Láska na bodu nula. Jsme oškliví na druhé, na sebe. Nic nevyřešíme, možná si na chvíli schladíme žáhu, ale nakonec je stresu ještě víc, protože teď už je negace plné i okolí. Naštvanost, zklamání a ublíženost nikdy nepatřily mezi afrodisiaka.

Řešení: Ze všeho nejdřív to prostě jasně a srozumitelně řekněte.Nikdo není jasnovidec. Jak již bylo řečeno, není jednoduché řešit ve stresu někoho jiného než sama sebe, ale překonejte to. Vědomě na tom zapracujte. Mluvte s ní / mluvte s ním. Připusťte si, že jste ve stresu, nezlobte se na sebe a řekněte to svému parťákovi. Promiň, já mám stres, necítím se dobře, mám nervy na pochodu. Z toho a z toho… A partner nebude mít přitroublé nebo rádoby vtipné poznámky, ale prostě to přijme a maximálně dá najevo, že ho to mrzí. Tomu se říká empatie.

Tip: Dr. John Gottman párům doporučuje na základě svých výzkumů pravidelné rozhovory na redukci stresu – 10-20 minut, každý z partnerů má možnost mluvit o tom, jak prožil svůj den, postěžovat si. Jasná pravidla: jeden mluví, druhý naslouchá a nehodnotí, neradí, nekritizuje. Pak si role vystřídají. Ulevuje to nejen ženám, ale i mužům. Ideálně každý den nebo jakkoliv pravidelně.

Stres management jako týmová práce

Uvědomte si, že ten, kdo je ve stresu, není jediný, kdo trpí. Žijete ve vztahu, jste dva a jste tým – a týmově je třeba popasovat se i se stresem.

Oba si najděte způsoby, které vám pomáhají se zklidnit a zrelaxovat. Říká se tomu odborně cize „stress management“. Potřebujete najít aktivitu (nebo pasivitu), která vám dělá dobře a díky níž se uvolníte.

Vypátrejte pro sebe dva druhy protistresových aktivit:

expresní každodenní (např. desetiminutové dechové cvičení, krátké fyzické cvičení, procházka, běh, zírání do blba, vyčleněný time out po práci jen pro sebe, kdy na vás nikdo nemluví…)
pravidelné delší (projížďka na kole, lekce jógy, posilovna, masáž… cokoliv)

Týmová práce spočívá v tom, že si dáte navzájem k těmto protistresovým opatřením a aktivitám prostor a budete se v nich navzájem podporovat.

Kouzelná formule: požádejte druhého o pomoc

Vyjádřete své potřeby. To je opravdová láska. Upřímně nevím, kde bereme to přesvědčení, že všechno musíme zvládnout sami a o pomoc žádají slaboši. Je to nesmysl.

Takže když přijde muž domů urvaný z práce a řekne „Měl jsem strašný den, jsem totálně ve stresu, potřebuju 20 minut, prosím nemluv(te) na mě,“ nepojede v hlavě ženy obava „Asi mě nemá rád.“ Jen nechá svého muže chvíli na pokoji.

A když přijde žena, napěněná a vystreslá, nezačne šířit dusno a ostentativně bouchat špinavým nádobím v neuklizené kuchyni, ale řekne: „Jsem úplně vyřízená. Pojď(te) mi prosím pomoct s úklidem kuchyně, vyskládej(te) myčku a skliďte nádobí ze snídaně. Já si jdu dát sprchu a chvíli si sednu. Kdo má hlad, jsou tu rohlíky, ovoce, zelenina, večeře nebude dřív než za hodinu.“ Muž si odpustí jakékoliv poznámky a řekne: „Jasně, miláčku.“

Když máte děti, zapojte je do práce, rozdejte úkoly. A klidně jim vysvětlete, o co jde, že tím pomáhají nejen vám, ale přispívají k pohodové atmosféře (o tom, že vlastně pomáhají i k lepšímu sexu, můžete pomlčet…). Jděte příkladem – je ok dát slušné najevo i negativní pocity (stres, vnitřní hněv) a je ok požádat druhého o pomoc.

Rozkoše, slasti a příjemnosti

Díky výše uvedenému jste se možná dali jakž takž do kupy. Pořád to ale není ono.

Teď to chce fyzično, vyladit těla. Jemně, ale důsledně zkuste nahodit parasympatický nervový systém. Potřebujete tu úlevu, to….uffffff…

Přichází čas na drobné fyzické příjemnosti, rozkoše a slasti. Možná to pro vás ještě není úplně sex, ale dokáží nevídané: snižují hladinu toho proklatého kortizolu a nechávají volné pole působnosti testosteronu nebo přímo vyplavují mazlící oxytocin a ten má mnoho příznivých účinků včetně zklidnění organismu. A to chcete.

Domácí úkol: Proberte s partnerem následující seznam. Co dělá dobře vám a co vašemu partnerovi? Čeho se vám z níže uvedeného nedostává, co vám dělá mimořádně dobře:

Stačí pojmout expresně nebo i na delší lokte. Jak si velí chvíle okamžiku, jak se vám bude chtít. Tady a teď. Nespěchejte. Možná z toho (dnes) nic nebude, ale kdoví, co zítra…

Čím častěji budete tyto jednoduché vzájemné příjemnosti zařazovat do běžného každodenního repertoáru, tím snadnější pro vás a vašeho partnera bude eliminovat doma stres a vzájemně se potěšit. I v šílený den se budete těšit na to, jak se vzájemně potěšit. To je intimita, lepidlo každé lásky.

PS. V opravdové lásce se prosím nehraje na naivní romantiku – jako že si přece nebudu říkat o to, aby mě pohladil, to mu má snad dojít, ne? Může, ale nemusí. Navíc výše se to jasně píše – stres je fyziologická reakce. Neberte si každý nezájem osobně. Vydýchejte se, trochu se sami uvolněte a prostě požádejte, co by vám udělalo dobře… Škrábej mě prosím chvíli na zádech, miláčku… Obejmi mě… Dej mi pusu… Potřebuju pohladit.